Vreco.cz

Včera jsme s Vrahem konečně otestovali Burger King na Zličíně. Stejný nápad jako my mělo ovšem víc lidí (zdravím všechny známé, které nepotkám, jak je rok dlouhý, ale u BK jsme se spolehlivě sešli :-)). Ačkoliv ostatní “žrádelny” zely prázdnotou, fronta před BK prodloužila naše čekání na první sousto českého Whoppera o zhruba patnáct minut a nedá se říct, že by zaměstnanci mezitím zevlovali. Dojmy: Whopper dobrý, kvalitou srovnatelný se zahraničím, ale přišlo nám, že mu něco chybí. Ne skladbou, ale chutí… Dresing, koření, prostě neco, co jsme nedokázali popsat. Onion Rings se na reklamní plochy nevešly, v nabídce jsou: 6ks za 35 Kč; bohužel chuťově daleko za věhlasnými Onion Rings z myčky v downtown LA. Nevýhoda je, že v menu jsou jen hranolky a nemáte možnost si je vyměnit s OR. Hranolky dobré, lepší než v McD nebo KFC, podle Vraha ale na Fridays nemají. Ceny akceptovatelné, až na ty fronty dobré. Super, že je BK tak daleko, už dlouho jsem se takhle nepřejedl. Naposled na benzince u Norimberku při testování Tripple Whoppera (nebojte, toho mají taky, stačí se jen ptát, protože na obrázky u nabídky se jim vešla jen zhruba 1/3 sortimentu).

Možná jsem byl posledních pár dní mimo z čekání na BK. Teď, když už jsem zpátky v normálu, si můžeme v klidu odargumentovat prodejnost Score, kterou jsem naťuknul v posledním příspěvku o končícím herním magazínu. Považuji za nečestné a nesportovní, když Bludr mou mimózu z BK vztahuje k těmto číslům a snaží se na Score fórech navodit dojem, že se jeho časopisu prodává více než 10 tisíc kusů. Je tedy na čase podložit číslo fakty.

Porovnání kvality obou časopisů si každý může udělat sám. Nebudu zde dělat dva sloupečky a vypisovat na jedné straně plné hry Levelu a na druhé plné hry Score, stejně jako aktuálnost recenzí na současné žhavé pecky a další zajímavá témata. Jednak si to může udělat každý z vás a vyhodnotit to dle svého vkusu, jednak by mi to rozhodilo design, který sám o sobě není žádná hitparáda. Odkážu se jen na oficiální čísla Unie Vydavatelů a posledního průzkumu MediaProjekt. Tato čísla jsou za období 1.4.-30.9.2008. Píše se v nich:
LEVEL: čtenost 106 tisíc, prodaný náklad: 15.762 ks.
SCORE: čtenost: 71 tisíc, prodaný náklad: neověřován.
Navíc, podíváte-li se na měsíční zprávy ABC ČR, zjistíte, že čtenost Levelu v poslední době spíše klesá než roste, v září to bylo o 500 kusů méně než průměr uvedený v průzkumu. Předpokládejme, že chování spotřebitelů obou časopisů je stejné, nebo minimálně srovnatelné, a tak můžeme jednoduchými počty přijít na to, že prodaný náklad Score klesl pod 10 tisíc. To jsou fakta, žádný kecy.

Když si udělám paralelu v prodejnosti a ziskovosti, je otázka, zda u Score stále platí údaje o rentabilitě z letošního léta. ABC ČR audituje také inzertní výtěžnost médií a podle ní mělo v říjnu Score 11,8 inzertní strany, u Levelu to bylo 28,3. Záměrně to nepřepočítávám na peníze, protože ceníková cena inzercí v papírových časopisech jsou absolutní hausnumera a neznám nikoho, kdo ji nakupuje za plnou cenu (běžně vám nabízejí slevy 50-70%), navíc si nedělám iluze o množství barterů, které jsou do tohoto také započítány. A to je říjen lepší než průměrný měsíc, neboť začínají vycházet inzeráty s vánočními nabídkami. Nevím nevím, jako vydavatel bych tyto alarmující údaje rozhodně nepodceňoval, už proto, že je na lehkou váhu nebral ani kamikadze -ml- v případě dramatu zvaného Excalibur Resurrection.

Namísto prvního lyžování na Černé hoře jsem musel vzít zavděk Priesnitzovým zábalem a na sníh jsem mohl jen závistivě koukat z okna. Zkouknul jsem tedy zprávy na herních webech a vyzpovídal JayDeeho, protože mě zaujala jeho SMSka: Příští týden ukončí svůj provoz jeden český herní magazín. Nenápadná zpráva, která však vyvolává spoustu otazníků.

Jako první jsem začal uvažovat směrem k papírovým časopisům. Přestože je vydavatelství Burda se svými Katkami, Křížkovkami a řadou časopisů pro ženy zvyklé na úplně jiné prodeje, než vykazuje Level, nemyslím si, že by Levelu hrozil v nejbližší době zánik. Ostatně jeho rozvíjející se aktivity na internetu to dokazují.

V první chvíli mi tedy na mysli vytanulo Score, asi jako většině těch, kteří SMS na Tiscali Games četli. Ostatně i ve Score forech se objevila řada dotazů, nekrachují-li právě oni. Redakce sice na webu již několik let nic nového nepředvádí, ale to bych jako důvod zániku neviděl. Navíc Bludr ujišťuje o tom, jak je Score ziskové, což sice může být diskutabilní s prodejností pod 10 tisíc kusů/výtisk, ale přímá úměra se zánikem zde neexistuje.

Zvědavost mi nedala a na JayDeem jsem vysondoval, že půjde o webový herní magazín, nikoliv ten papírový. Pravděpodobně bude patřit mezi známější, když mu JD věnuje místo, sám jsem ale zvědavý, kdo si tentokrát vytáhnul černého Petra. Nezbývá tedy než příští týden checkovat Tiscali Games a čekat na kompletní informace.

Je to pár dní, co Patrick Zandl opustil Stream. Dnes se ke mně dostal odkaz na tiskovou zprávu Internet Infa (díky, Taško) hovořící o tom, že Patrick střídá Aleše Miklíka v pozici šéfredaktora Lupy. Serveru o českém internetu, ke kterému mám blízký vztah nejen proto, že letos oslavil stejně jako BonusWeb desáté výročí od svého vzniku, ale i proto, že svého času jsem tam přispěl pár články.

Po Patrickově odchodu ze Streamu kolovala řada fám, kam nastoupí. Lano bylo z Novy, políčeno na něj měl i Honza Březina z Grafika Publishing, který chtěl z Patricka udělat šéfredaktora MujMacu. Nakonec to vyhrál Marek Antoš a jeho Lupa, což Patrick komentoval slovy: “takže zase máš kam psát články.” Škoda, že Internet Info nemá nějaký hobbyweb, po rekonstrukci chajdy bych mohl psát romány na pokračování o stavbě a rekonstrukci od A do Z, včetně veselých příhod s dělníky (to, co popisoval Ivo Lukačovič na svém blogu, je jen kapka v moři toho, co se dá s řemeslníkama opravdu zažít).

Je tomu zhruba čtvrt roku, co jsem na tomto místě kritizoval GameOver, herní pořad vysílaný na iDNES.TV. Tehdy ho pro iDNES vyráběli lidé z okolí ProGamers a výsledek byl otřesný. Po pár dílech si v iDNESu uvědomili, že darovanému koni je občas nutno kouknout na zoubek a GameOver zrušili. Myšlenka herního pořadu ovšem neupadla v zapomnění a dnes se představil v reinkarnované podobě, s novým názvem: Loading. Projekt iDNES.TV a herního serveru BonusWeb mě svým prvním dílem příjemně překvapil.

Obsahově začíná recenzí Motorstormu, pokračuje reportáží z Tokio Game Show a končí recenzí Pro Evolution Soccer 2009. První dvě jsou namluvené zřejmě profesionálními komentátory či dabéry a je to znát. Nikoliv obsahově; texty psali asi kluci z BonusWebu, neboť je slyšet, že jejich autorem je někdo, kdo tomu rozumí. Poslední příspěvek, recenzi nového Pro Evo Soccer, hodnotí přímo od ovladače Miky Mlynář, konzolový redaktor BonusWebu, a musím říct, že byť nemá moderátorsky trénovaný hlas, je mi tato část pořadu tak nějak nejbližší. Pocitově to působí mnohem osobněji, divák se může (nebo nemusí) s redaktorem ztotožnit, ale přesně vidí, kdo mu říká, je-li hra dobrá nebo propadák.

Teprve po shlédnutí videa jsem si všiml upoutávky na něj: “Jak se asi tak cítí dívčina, která má to štěstí (nebo smůlu) a mezi partnery zvolila právě toho, se kterým se bude muset o lásku dělit s počítačovými hrami?” Hmmm, když jsem byl s Vrahem na obědě, nepochlubil se, že má novou slečnu. Jsem zvědavý, jestli se k ní přizná příště Každopádně nápad s takto laděným propojováním jednotlivých reportáží mi vůbec nepřijde hloupý, naopak, líbilo se mi to, nepůsobilo to nuceně ani trapně. Po prvním díle těžko soudit, ale pokud se na Loading kouknete, myslím si, že nešlápnete vedle. A já už se těším na další.

Hodnocení si půjčím od Ankita Mishry z diskuse pod článkem na BonusWebu: “Musím říci, že se pořad povedl, obzvláště uvážíme-li, že jde o první díl. Je vtipný, má nápad, hlasovou i vizuální úroveň a pěknou moderátorku…” Doufám, že iDNES konečně dodělá svou flash videoplatformu. Už mě nebaví si stále stýskat nad jejich WMV přehráváním, ale uznejte sami, že ve dnešní době je to srovnatelné s jízdou trabantem po dálnici.

Pamatuju si jako dnes, když jsme s Eskadrem přesně před deseti lety čekali na svých pět minut slávy, abychom na Invexu roku 1998, v GameHall, na stánku Score, slavnostně spusili nový herní web na adrese www.score.cz/bonus. Michal Rybka z nás měl tehdy děsnou srandu (a taky nervy), protože mu Andrej Anastasov na krk přihrál tyhle dva otravy (= nás s Eskadrem, tehdy totální lamky), já byl nervózní a Eskadr dělal show. Škoda, že foto ze zákulisí stánku, které jsme tehdy pořídili, mám zahrabané někde mezi hromadou klasických fotek a nikdy jsem se nedostal k tomu dostat ho do elektronické podoby.  

Update: jako dárek Vrahovi a BW jsem tu fotku vyhrabal. Horní řada zleva: Eskadr, já, Jasper a dole Leech ze zlínské sekce

Když jsem tady v srpnu naznačoval, že se tohle výročí blíží, sliboval jsem vzpomínkový článek. Přemýšlel jsem, jestli ho psát či nikoliv, moje dilema utnul Ondra “Vrah” Zach, současný šéfredaktor BonusWebu, když mě požádal, abych ten článek napsal pro ně. Takže pokud vás zajímá, jak to tehdy všechno začalo a jak s odstupem času vidím některé kroky BW, nalistujte si tento článek. Potěšilo mě, že tentokrát se na narozeniny BW nezapomnělo (už proto, že patří mezi nejstarší weby českého internetu, takový iDNES vzniknul odstartoval necelých 9 měsíců před BW) a krom slavnostního narozeninového loga jde do placu i PlayStation 3 pro vítěze speciálního výročního turnaje. Asi se taky zúčastním, a co vy?

Takže, BonusWebu všechno nejlepší a všem, kteří se na něm během těch deseti let jakkoliv podíleli i těm, kteří mu konstruktivní kritikou či podporou pomohli dostat se tam, kde je, moc díky.

Mnohaměsíční úsilí vlastníků Tiscali je u konce. Poté, co telekomunikační byznys zčásti přenechali ČD Telematikám, proběhla internetem před chvílí zpráva, že novým vlastníkem portálu Tiscali.cz, jehož (zřejmě nejvýznamnější) součástí je i Jaydeeho Games sekce, se stal prý za částku okolo deseti milionů korun čtyřiatřicetiletý Jan Václav Čep. Jméno pro mnoho lidí neznámé, neboť spíše než v médiích se tento člověk pohyboval v jejich pozadí, naposledy jako ředitel největší online komunikační agentury Beyond Interactive. Odtud to měl koneckonců do Tiscali coby kamenem dohodil a jednu hlavní silnici přešel.

Majitelé Tiscali se původně snažili prodat portál jako celek, postupně ze svých požadavků slevili a byli ochotni prodat jeho herní sekci samostatně. Oslovili řadu subjektů, včetně těch největších - např. Mafru nebo NetCentrum, přitom sami sbírali nabídky. Požadovaná cena ale byla příliš vysoká, údajně se pohybovala okolo tří milionů korun, což je více, než kolik počátkem roku vyinkasoval Seznam.cz za prodej herního portálu Hrej vydavatelství Hubert Burda (vydavatel LEVELu). Taky jsem se pokoušel Tiscali Games koupit, ale nabídka 200 tisíc zřejmě nepatřila mezi nejvyšší. Osobně si ale nemyslím, že by stránka měla vyšší cenu, jednak nemá ani vlastní doménu 2. úrovně a celý web navíc stojí a padá na jediném člověku - jeho šéfredaktorovi Jaydeem. Pokud ten odejde, může se nový majitel sice kochat perfektním archivem, ale tipuju, že déle než pár měsíců mu to nevydrží, navíc Games potřebuje jak nový design, tak a to zejména nový redakční systém - výpadek z konce června, po němž dodnes nebyly zprovozněny některé sekce, jen ukazuje, v jak katastrofálním stavu se stávající CRM Tiscali nachází.

Nový kupec celého portálu byl pro většinu lidí pohybujících se v byznysu překvapením. Původně se spekulovalo, že v případě prodeje Tiscali jako celku budou v políčku “kupující” figurovat Mitoni. Pokud by se celek neprodal, pak byl žhavým kandidátem na koupi herní sekce Martin Schovanec, provozovatel obchodu Xzone. Toho ostatně favorizovala i většina bývalých zaměstnanců vedení portálu Tiscali vzhledem k úzkým vztahům mezi oběma weby.

Jan Václav Čep koupil nedávno i server Peníze.cz a veškeré své projekty nyní sdružuje pod mediální skupinu Dignity. Ta by měla spolupracovat s ČSFD a Líbimseti, což mě vzhledem k úzkým vztahům mezi Čepem a Tomášem Kapalínem (bývalý obchodní ředitel Seznamu, dnes majitel mediální agentury 24-7 media a “mentor” Libimseti) ani nijak nepřekvapuje.

Kupce už máme, co bude dál? Umím si představit potenciální cílení Dignity coby skupiny, herní weby v Česku se ale naprosto vymykají běžným standardům a proto je otázka, jak se Tiscali Games bude v rámci skupiny vyvíjet dál. Moc konkrétní nebyl ani Jaydee, šéfredaktor TG: “Jsem nesmírně rád, že skončila vleklá jednání, během nichž o TISCALI Games projevila vážný zájem řada známých firem i největší české portály, což bylo oceněním tvrdé práce za uplynulých 8 let. Nakonec volba padla na úplně jiného nápadníka a z našeho pohledu to dopadlo asi nejlépe, jak mohlo. Dovoluje to skloubit návštěvnost TISCALI Games (přes 600 tisíc unikátních návštěvníků měsíčně podle nezávislého měření Google) s bohatými zkušenostmi Jana Václava Čepa s prodejem internetové reklamy, která je klíčem ke všemu, včetně opětovného nastartování rozvoje funkcionality i designu stránek. Těším se proto na nové možnosti, které se pro nás změnou vlastníka otevřely. Na odhalování plánů je příliš brzy a teprve budou předmětem diskusí v příštích týdnech, nicméně věřím, že by se některé z nich mohly na webu projevit ještě během podzimu.”

Ve svém minulém postu jsem psal, že prodejní výsledky Score nejsou dvakrát oslnivé a že ve dnešní době, kdy vydavatelé primárně koukají na zisk jednotlivých titulů, to nemusí pro tuhle herní legendu znamenat nic moc dobrého. V komentářích na to reagoval MartinezZ, dvěmi myšlenkami:

• Score může zkončit jen pokud by bylo pro vydavatele dlouhodobě ztrátové nebo “ne-tolik-vydělávající-jak-bychom-chtěli”.
• Myslet si, že se zavře Score, aby mohl na trh vstoupit Excalibur je podle mě hloupost. Score by přišlo o věrné čtenáře, kteří z velké části o Excalibru v životě neslyšeli a rozhodně ne všichni by poté na Ex. přešli.

Nemyslím si, že se zavře Score, aby na trh mohl vstoupit Excalibur. Spíš bych rozšířil první MartinezZovu myšlenku. Score může skončit také ve chvíli, kdy jej začne vydávat někdo jiný a nebude se mu pozdávat finanční výsledovka. Není tomu tak dávno, co okolo Omegy Publishing, která Score vydává, tančilo vydavatelství Mladá Fronta. Jestli námluvy dopadly či ne ukáže až čas; MF už pár měsíců říká, že je ruka v rukávě, lidé z Omegy tvrdí opak a údajně už se ani nejedná. Jedno je ale jisté, krom toho, že je ruka v rukávě, tvrdí zlé jazyky z MF mimo jiné i to, že Score by patřilo k časopisům, jejichž vydávání by bylo ukončeno. A to proto, že jeho finanční výsledky nesplňují očekávání MF, stejně jako před pár lety výsledky české mutace PC Gameru, který MF také zkoušela vydávat.

Když jsem psal úvahu o úpadku herních časopisů, Bludr reagoval podobně laděným článkem, v němž mimo jiné uvedl, že: “…ano, prodané náklady Levelu a Score v průběhu posledních deseti let poklesly, ale jejich ziskovost je stále řádově vyšší než ziskovost jakéhokoliv zdejšího herního webu. Neznám objektivnější měřítko úspěchu…” Ani já neznám objektivnější měřítko úspěchu a přeju Bludrovi, aby tomu tak bylo a Score zůstalo opravdu ziskové co nejdéle. Prodaným nákladem totiž nejsou dvakrát nadšení ani vydavatelé Levelu (neřku-li jeho inzerenti), a to jsou na tom o 10% lépe než ve Score, minimálně co se čtenosti týče (zdroj: Mediaprojekt 2008 via tiskovou zprávu Burdy). A to, že bez čtenářů není reklama, je jasné úplně každému. Na druhou stranu, Bludr mi dnes na přímý dotaz potvrdil, že Score je v zisku a patří mezi finančně nejúspěšnější časopisy vydavatelství, takže jeho zrušení není na pořadu dne.

Zároveň bych byl ale trošku rezervovanější k hodnocení finanční úspěšnosti herních webzinů. Fakt, že na internetu nemusíte platit korektory, DTP a hromadu dalších lidí, nepočítaje poplatky za distribuci, papír, tisk, drahé DVD a další režijní náklady, totiž výrazně snižuje náklady, naproti tomu se křivka výnosů u těch největších rok od roku stabilně zvyšuje. Není se čemu divit, české herní weby se mohou chlubit denní návštěvností násobně vyšší než je měsíční prodaný náklad tištěných časopisů a co se týče čtenosti, nejsou na tom papermagy o mnoho lépe. Snad všechny významné weby jsou minimálně rentabilní, neřku-li ziskové, a fakt, že čísla budou jenom lepší, je nezpochybnitelný. Uvědomují si to všichni, i vydavatelé papírových časopisů dnes investují miliony do rozvoje svých internetových aktivit. Koneckonců i provozovatelé televizí.

Perfektní komentář o výhodách a nevýhodách internetových a papírových médií napsal Jirka Hlavenka na svém blogu. “Na Internet tak utekli čtenáři dříve než inzerenti; to je také důvod, proč se mnohá tištěná média ještě drží, i když by normálně jejich prodaný náklad už neměl být dostatečný pro profitabilní existenci. Inzerenti nepřecházejí na Internet jednak ze setrvačnosti, z věrnosti tištěnému médiu.”  Cituji pouze jednu krátkou pasáž, ale doporučuji k přečtení celý článek; k němu totiž není co dodat, bez váhání bych se pod tento názor podepsal taky.

Otázkou je, jak dlouho ta setrvačnost vydrží. Score mám rád taky už jen z nostalgie. Pamatuju si, jak v době před deseti lety všichni sháněli “dvojku” a “osmičku”, která byla nesehnatelná, abychom měli kompletní archiv. Jak se nám v redakci válely štosy časopisů, ale uklízečka na ně nesměla šáhnout, aby nějaké číslo nechybělo. Dnes je to jiné. Všechny recenze, které se ve Score objeví, už jsou dávno na nternetu. Více článků od Bludra najdu na jeho blogu než ve Score. Ani Tukan, dlouholetý tahoun časopisu, se neztratí, aktuálně si přivydělává reportážemi z fotbalového Eura a je vidět, že ve světě fotbalu a videa se cítí jako ryba ve vodě. Snad to není předzvěst konce Score. A co vy, kupujete/čtete Score? Taky ze setrvačnosti, nebo z jiného důvodu?

Letošní EURO skončilo (alespoň pro nás), je tedy čas podívat se, co se děje v domácím herním rybníce. Hmmm, nic moc. JD si v bleskovkách na Tiscali Games všimnul, jak Mafie 2 na obálce Levelu zahýbala jeho prodaným nákladem směrem nahoru a to o zhruba 15%, což není rozhodně málo, obzvlášt v době, kdy trhem zmítá silný downtrend (že by se hypoteční krize z USA a rostoucí cena ropy přenesla přes akciové trhy také na prodeje domácích herních časopisů? :-)). Své by o tom mohl vyprávět Bludr, Score na tom totiž není o mnoho lépe, spíše naopak - tuctové plné hry nevalné kvality asi mnoho čtenářů nepřinesou, a to se určitě nebude líbit vydavateli. Obzvlášť ne v době, kdy se na ziskovost jednotlivých titulů ve vydavatelstvích začínají koukat přísněji, než kdy předtím.

Prostor pro dva papírové herní magazíny v Česku tady zřejmě bude, ale jestli pro dva stejné, tím si nejsem jistý. Na druhou stranu, těžko říct, jestli Martin Ludvík a jeho nový Excalibur bude jiný. Pokud ovšem vůbec kdy bude. Po textovém průjmu z druhé poloviny května je totiž Excalibur blog, sídlící na vlastní doméně excaliburblog.cz, už čtrnáct dní bez nových příspěvků. Třeba je to jen tím, že Martin chce dát patřičný důraz své anketě o nejlepšího autora. Z té jsme se dozvěděli, že lidi by chtěli číst články Andrewa, Iceho a Michala Rybky (jaké překvapení, bez ankety by to určitě nikoho nenapadlo), stejně tak ale víme, že -ml- není zlej kluk a autory jiným redakcím přetahovat nebude. Sice mi uniklo, kam tři výše jmenovaní píší, ale asi jsem už úplně mimo. Nebo je mimo -ml- a absence nových informací souvisí s jeho dovolenou, protože až rozjede nový časopis, na oddych nezbyde čas. A nebo řeší dilema, jestli podepsat exkluzivní smlouvu s Mediaprintem či PNS, kteří se o nový Excalibur perou.

Přeju Martinovi, aby se stejně tak o nový Excalibur, resp. o inzerci v něm, prali zadavatelé reklamy a na stáncích se o něj prali čtenáři. O ty jde přece především (hned po penězích). A že mnohé firmy slepě utrácejí statisíce či miliony v tištěných médiích či v televizi, je všeobecně známý fakt. A nepomohou ani čísla, která dokazují, že přínos tohoto typu reklamy je pro firmy, které si nebudují brand (McDonnalds, Coca-Cola, mobilní operátoři, apod.), minimální a konverzní poměr na produktovou reklamu je násobně vyšší třeba u internetové inzerce. Jenomže dokud peníze budou rozdělovat stále ti samí lidé s těmi samými názory jako před pěti lety, situace se nezmění. Stejně jako se přece ani nezměnil internet, pořád jsou to piráti a zloději, co si hry stahují… Ale, to už je spíše na jiný článek.

Je to bezmála měsíc, co se v diskusích na téma upadajících papírových časopisů objevil Martin Ludvík s příspěvkem o tom, že plánuje obnovení vydávání Excaliburu. A hle, nyní už je na světě blog pro obnovu vydávání legendárního časopisu počítačových her, na kterém můžete sledovat novinky z kuchyně jeho vydavatele -ml-. Blog najdete na adrese excalblog.blogspot.com a krom rekapitulace dosavadní historie časopisu se na něm mimo jiné můžete vyjádřit k jeho nové, plánované podobě.

 …A to ne ledajaký Excalibur, ale ten nejlepší, jaký jen může být. Ale co to znamená nejlepší? Nejprodávanější? Nejtlustší? Nejzábavnější? Nejlevnější? Nejvtipnější? Nej…??? A jaký by vlastně měl být? A pro koho by měl být určen? A co by v něm mělo být a co ne? A měl by vycházet s DVD nebo bez? A kolik by měl stát? Otázek je celá řada. (více)

Česká verze oficiálního Xbox 360 magazínu, jejíž licenci měl pro Českou republiku koupenou brněnský Computer Press, končí. Informace o tom nabízejí Hrej, BonusWeb a Tiscali Games. Časopisy jsem sice seřadil podle data vydání článků, podle kvality by to ale bylo řazeno od konce, Hrej se omezuje jen na pouhé konstatování, BonusWeb zprávu okořenil trefným postřehem Mikyho Mlynáře a zajímavou omáčku kolem nabídnul i JD, který slibuje vydat obsáhlejší zprávu s detailním zákulisním info.

Původně jsem tuhle zprávu blogovat nechtěl, určitě tady nebudu papouškovat vše, co se děje. A OXM360 magazín jsem nečetl. Proč se ale nahlas nezamyslet nad tím, proč časopis skončil? Nedostatek peněz se v tomto případě za důvod považovat nedá. Zkušenosti ze světa a koneckonců i z dřívějších let u nás ukazují, že Sony i Microsoft si časopisy o svých konzolích hýčkají a podporují masivní inzercí. Jde totiž v podstatě o prestiž. Ovšem, něco za své peníze přece jen chtějí: kvalitní časopis, který čtou lidi. A pokud dotují ve velkém magazín, který si měsíčně koupí tisíc, dva tisíce lidí, nenacházejí prostě důvod pro to, aby si jej vydržovali. A to ani v tak velkých firmách, jako je Microsoft.