Led 14

Docela s pobavením sleduju kauzu Numen. Pro ty, k nimž se ještě nedonesla (IMHO nemožné) jde o to, že externista webů EuroGamer a Tiscali Martin Holas, používající přezdívku THX-1138, mimo jiné aktivně uploadoval hry na WarezForum. Prý jich bylo přes 500, podívám-li se na jména těch her, je mezi nimi spousta abandonware; to jej ale neomlouvá, i kdyby nelegálně šířil jedinou hru, je to vůl. Korunovanej, když na WarezFóru používá stejnou přezdívku jako na webech, kde publikuje.

A tak se nesmí divit, že ve chvíli, kdy ve své recenzi na EuroGameru zaříznul poslední z béčkových “hitů” Cinemaxu (nepamatuji jejich hru, která by někdy výrazněji zabodovala) - hru Numen, které dal 4/10, dali si v Cinemaxu tu práci a PR pro svou hru zajistili tak, že kauzu Holase - piráta zveřejnili na internetu.

Toho se zcela pochopitelně chytla média, mimo jiné i BonusWeb (pardon, dnes už Bonusweb), který přispěchal s článkem Český web neuhlídal recenzenta, ten nelegálně šířil hru. Pominu-li fakt, že bych chtěl vidět páky, kterými by jakýkoliv herní magazín hlídal svoje autory 24 hodin denně, uvnitř článku už se skutečnost překrucuje a z toho, že Holas aktivně působil na WarezFóru a uploadoval různé hry se stala zpráva s obsahem: “recenzent českých webů o hrách Eurogamer (EG) a Tiscali Games (TG) píšící pod přezdívkou THX-1138, vlastním jménem Martin Holas, totiž nelegálně umístil poskytnutou recenzní verzi hry Numen ke stažení pro všechny, kdo mají zájem.” Vnímáte ten “drobný” rozdíl?

A pak už začíná cupování. Za to, že Holas je blb, může Jaydee, šéfredaktor Tiscali Games (podle článku sice šéfredaktor EuroGameru, ale to už asi David Sillmen viděl rudě) a namísto toho, aby se snažil rozcupovat konkurenci fakty (a munice k tomu měl dost) začíná osobní msta. V článku BonusWebu je spousta polopravd a lží, namísto toho, aby se “ťalo do živého”. A namísto do Holase se střílelo do Jaydeeho, jehož fotka byla v prvních verzích součástí zmíněného článku.

Za úplnou ubohost považuji vytahování minulosti v závěru článku. “Jan Doskočil před lety býval jedním z předáků zdejší warezácké scény.” Nevím, kolik let je Davidu Sillmenovi, ale zřejmě si nepamatuje, že Jaydee.cz nebyl web pro poskytování warezů, pouze informoval o aktuálních releasech nelegálního software, stejně jako v té době stovky jiných stránek. Krom toho to byl také jeden z “multiblogů”, kde několik autorů postovalo zajímavé příspěvky ze světa her a hardware. Nenašli byste tam jediný odkaz na stažení nelegálního software. A střílet touhle zbraní ve chvíli, kdy všechny herní magazíny recenzovaly a dodnes recenzují z warezu, je o to ubožejší. Obzvlášť, když distribuční společnosti v Česku tyhle praktiky spíše vítali (památná věta jisté marketingové manažerky Bohemia Interactive: stáhněte si to na warezu, my máme jen dvě kopie na marketing a ty potřebuji dát do life-stylu).

S Jaydeem jsme ještě v dobách mého působení v BW nevynechali jedinou příležitost si do sebe vystřelit a ani já bych tuhle munici nenechal ležet nepovšimnutou. Narozdíl od BonusWebu, který ji vystřílel do vzduchu, způsobil rozruch a dal Jaydeemu možnost střelbu opětovat, bych ale střílel přesně mířenými ranami. To mohl i Sillmen a jeho článek by byl neoddiskutovatelný, stačilo jenom vynechat osobní nevraživost a střílet jeden nevyvratitelný fakt za druhým. Ty zásahy pak mohly být citelnější.

Takhle ten článek vyznívá jako ubohý bulvární výmysl, jehož nosným tématem je lež. Holas totiž nenahrál na web recenzovanou verzi Numena, na čemž je text kauzy Bonuswebu postaven. Žádný herní novinář ani externista totiž nedozrál do té blbosti, aby recenzní verzi hry postnul na warez. Byla by to sebevražda, neboť obvykle se prodejní a recenzní verze od sebe liší, navíc mívají osobní klíč a další ochrany, které by původ warezové kopie snadno identifikovaly. Jen mě překvapuje, že když si textu odpoledne všimli i editoři iDNES, namísto aby zrevidovali fakta (v tu dobu jich bylo na internetu již mnoho, pominu-li spoustu Tweetů, tak i oficiální stanovisko EuroGameru - to se v článku na BW objevilo až několik hodin poté), tak text posunuli jako třetí hlavní článek dne na titulní stránce a označili jej ikonkou kauza. Co dodat…

Led 3

Kofolu mám rád. Od malička. Ještě za komančů mi ji děda kupoval, když mi chtěl udělat radost - za dvě koruny v bufetu, před promítáním v kině. Láska od dětství vydržela a Kofolu jsem si zamiloval i poté, co ji začali vyrábět v Santa nápoje Krnov (dnešní Kofola a.s.)… Ještě radši mám reklamní kampaně Kofoly, a kolem jedné z nich se točí i tento příběh.

Letos (teď už vlastně vloni) v květnu jsem na zadním stěrači auta, ve společných garážích u nás v domě, našel provázkovou panenku (Kofoláska). Tehdy jsem ještě nevěděl o co jde, líbila se mi, tak jsem ji rovnou nevyhodil a dal jsem si ji do auta. Přišlo mi milé, že mě někdo neznámý obdaroval touhle maličkostí, aby mě potěšil. Pak jsem na panenku zapomněl. Neprožíval jsem zrovna nejradostnější období svého života, takže to nebylo tak těžké…. Pár dní na to jsem poznal svou “femme fatale” a při prvním setkání jí Kofolásku dal. V té době se  právě rozbíhala kampaň - Čím víc lásky rozdáš, tolik Ti jí zůstane. Má Osudová se tedy kampaní řídila a panenku poslala dál (později dostala druhou, kterou má dodnes).

Úplně bych na to zapomněl, kdyby dnes ráno nepřišla Osudové zpráva od kamarádky, které panenku dala. “Milá Osudová, musím Ti napsat. Včera jsem mluvila s kamarádkou, která ode mě dostala Tvoji Kofolačku. Nejdřív jí po několika neúspěšných pokusech a dokonce dvou potratech přinesla úspěšné těhotenství a teď mají zdravého Honzíka. Pak jí dala další kamarádce, která měla strašnej rok a také nemohla otěhotnět, tak teď čeká s Tvojí Kofolačkou jednovaječné dvojčata - kluky. A tahle holka ji pak dala další, co nemohla dlouho otěhotnět, tak už je taky v tom. Všechny tři věří, že to bylo Tvojí Kofolačkou…”

V dnešní společnosti, kterou trefně popsali Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou v tomto rozhovoru, je jakákoliv “pozitivní” reklamní kampaň výjimkou. Z televize na nás křičí přezvučené akční tóny srovnávacích či slibovacích reklam a cokoliv ve stylu Kofolásky, Vánoc s Kofolou a Škodovkou (na víc podobných “pozitivních” reklam si opravdu nevzpomínám) byste jen stěží hledali. Snad se i ostatní společnosti odváží zaujmout zákazníky tímto způsobem, namísto toho, aby stále něčím šokovaly. Přitom je vidět, kolik lásky a radosti přinesla jedna malá provázková panenka.

Přeji vám všem do roku 2010, aby byl lepší, než ten minulý, abyste se setkávali spíše s láskou než agresí a abyste byli co nejméně nepříjemně šokováni a co nejvíce se radovali… ať už s Kofoláskou nebo bez ní :-)