Nutno říct, že o soutěži i Aquile je nyní slyšet až moc, ale asi ne v tom duchu, jak by si v KMV přáli. V Ogilvy One totiž udělali několik amatérských chyb. První bylo, že Kazmův a Meldíkův klip svévolně vyřadili ze soutěže. Nečekali, že se oba začnou o svou výhru hlásit. Ale ejhle, oni spustili humbuk a světe div se, komunity fungují, o boji Kazmy a Meldíka se už napsalo více než o celé soutěži. Upřímně řečeno, přijde mi, že důvody vyřazení klipu ze soutěže se začaly hledat až v té chvíli, jak jinak si vysvětlovat trapná a amatérská vyjádření odpovědných lidí z Ogilvy ve stylu: “Rozdávání výher je dobrovolná věc každé společnosti a nikdo si na ní nemůže činit nárok.” (Tomáš Jindříšek, ředitel Ogilvy Interactive, která soutěž technicky zajišťovala)

Zpackané kampaně OgilvyOne využila konkurence; vždyť kdo by nestál o klienta velikosti KMV? A že by mohlo dojít k přesunu naznačuje i vyjádření z tiskového odboru KMV: “Po dosavadní rozpačité komunikaci ze strany agentury Ogilvy se naše společnost rozhodla převzít aktivitu…” Laik si řekne, že vyjádření je poměrně mírné, nenechte se ovšem mýlit: KMV nemá zájem na medializaci případu, zbytečně to háže špatné světlo na ni i na produkt, který měl být propagován. S vysokou pravděpodobností se však dá předpokládat, že poté, co aféra utichne, si to s Ogilvy vyřídí v tichosti s rázností nespokojeného zadavatele vlastní…

Ale vraťme se k soutěži. Nejsem ten, kdo tvrdí: Kazma a Meldík jsou nejlepší a měli vyhrát. Nemyslím si to. Jejich soutěžní videa jsou stále na jedno brdo (jednoduchý nápad, pokus o vtip, vlezlá hudba, rádobyvtipné piškvoření se) a vítězné video Aquila Service se i mně líbilo ze všech nejvíc. Bez ohledu na to mi ale vadí neuctivost Ogilvy a bezdůvodné vyřazení ze soutěže. Na neurčité řečičky o tom, že “čtvrtina hlasů byla podvodná”, skočí možná tak děti ze základní školky, ale nikdo, kdo ví, jak internet funguje. Pokud je hlasování podvodné (opakující se hlasy), vždy to lze prokázat (např. logem), navíc to lze na straně pořádající agentury technicky ošetřit. Pokud se za podvod bere jen fakt, že Kazma a Meldík řekli svým fanouškům: podpořte nás a hlasujte pro nás, a každý z jejich fanoušků poslal hlas, domnívám se, že toto za podvod brát nelze. A pokud je to něco jiného, tak je prostě potřeba to hned při první komunikaci zdůraznit, aby nemohly vznikat spekulace a aféry podobné té Aquilovské.

Na celé věci opravdu není zarážející fakt, že se Kazma s Meldíkem rozčilují, ani to, že o tom média informují, ale do nebe volající amatérismus Ogilvy. Když byla soutěž dvoukolovou a v pravidlech je, že pět postupujících určí počet shlédnutí videa a z nich pak porota vybere ty nejlepší, kde první tři získávají peníze a čtvrtý a pátý klip tričko, proč jste se, chlapci a děvčata v Ogilvy, nezbavili Meldíka s Kazmou tímto způsobem, proti kterému by nemohli říct ani popel? Mno nic, teď si užijte to, co jste nadrobili, ukažte, jak jste dobří v komunikaci a zkuste se třeba poučit propříště od Kazmy a Meldíka, kteří využili vaší neschopnosti a svého trapného soutěžního videa k tomu, aby se stali tím, kdo z kampaně získal nejvíc…

Výsledek soutěže asi nebude šťastný pro nikoho. Ogilvy pořadatelství totálně zpackala a propříště si u nich podobnou soutěž objedná jen blázen. KMV se drahá kampaň vůbec nepovedla a Kazma s Meldíkem (resp. jimi vybraná charitativní organizace) nedostanou ani korunu, protože nezávislá právní kancelář najatá KMV posoudí, že jejich vyřazení ze soutěže bylo v duchu pravidel, která odsouhlasili. O regulérnosti těchto pravidel si může každý myslet své, ale to je to jediné, co s tím nadělá. A pokud KMV opravdu podají žalobu tak, jak je slibováno v tiskové zprávě, bude to opět jen mediální divadlo, protože věřím tomu, že Kazma s Meldíkem žádné podvodné hlasy neposílali a nevěřím tomu, že by toto někdo dokázal prokázat. No a v neposlední řadě je smutným hrdinou vítěz soutěže, který si očividně s videem dal spoustu práce (návrh, realizace i technické zpracování je opravdu pěkné) a jeho úspěch zanikne v humbuku kolem Kazmy a Meldíka.

Během mé dovolené v USA mi přišla SMS kamaráda, zda bych mu pro manželku nemohl dovézt iPad 3G. Odpověděl jsem mu: Proč ne. Zájem o iPad 3G, který se uváděl na americký trh v pátek 30.4. nebyl takový, jaký v Apple očekávali - žádné velké fronty se před uvedením nekonaly a 32G i 64G byla po celý den ve většině amerických měst bez problémů dostupná. Bez obav jsem tedy pokračoval v dovolenkovém putování po USA mimo civilizaci a o týden později se vrátil do Vegas slíbený dárek koupit. Marně, dle prodejce totiž Apple nestíhá vyrábět a zboží je vyprodáno. Říkám mu: v době ekonomické recese vy nestíháte vyrábět? Kcha-mááán… 

Tvrdil mi, že je to tak, ale že teď už zase denně dostávají nové zboží, ať se napíšu do pořadníku. Odmítnul jsem s tím, že se ráno přemisťuji do Los Angeles a iPad zkusím sehnat tam. Výsledek byl ovšem stejný, pořadník mi ale ani nenabídli, když jsem jim řekl, že v úterý odlítám. Každé ráno jsem tedy na doporučení prodavačů stepoval v Santa Monice, jestli náhodou nepřišlo zboží. Prý přišlo, ale dostalo se jen na lidi z pořadníků… V pondělí mi alespoň nabídli 32GB verzi bez 3G, čímž jsem mohl uspokojit poptávku Vraha a abych se na ně nezlobil, řekli mi, že si jich můžu koupit klidně pět, že jich mají dost. Poděkoval jsem s tím, že opravdu potřebuji 3G verzi a doufal v lepší zítřek. Marně. “Holt poletíš do Evropy bez iPadu,” smál se prodavač, který už si mě pamatoval. “No jo, utrousil jsem zklamaně.”

“To je marketing,” přistoupil ke mně smířlivěji. “Jak jako marketing? Já si chci koupit iPad a ty mi tu tři dny říkáš, že není, tak jaký marketing?” Neodpověděl, jen pokrčil rameny. Jeho slova mi došla o pár dní později. Kamarád zůstával v Santa Monice o týden dýl. Poprosil jsem ho tedy, zda by mi mohl iPad 3G sehnat. Nabídl se ochotně, lákalo ho hacknout iPad tak, aby v něm šlo používat i jiné než Applem schválené aplikace, vč. flashe. Ve středu odpoledne se zapsal do seznamu. V sobotu ráno mi psal: “tak ho mám, jdu si pro něj.” Čekací lhůta na iPad 3G je tedy necelé tři dny. To bych si ho v LA nakrásně stihnul objednat a dorazil by mi před odletem. Ano, to je ten marketing - uměle vyvolaný nedostatek.

Jak jsem tak denně stepoval před Apple Storem a s iPadem si hrál, začal jsem přemýšlet o tom, že bych si jeden kousek na hraní taky pořídil. Obzvlášť, když kamaráda lákalo si iPad jen hacknout, což mě nelákalo, naopak mě lákalo používat na přístroji to, co chci já a ne to, co chce někdo jiný. Po zjištění, co se skrývá pod slovem “marketing” od prodejce Apple v Santa Monice, jsem se ale vrátil ke svému původnímu názoru, že tenhle šmejd mi domů nesmí. Nechci být otrokem ani zbraní v rukou Apple. Zbraní proto, že čím víc uživatelů iPadu bude, tím se Apple bude cítit silnější a bude ještě drzejší, ať už co se povolování aplikací týče a jak toho může například využít pěkně shrnuje tento článek Patricka Zandla. Otrokem proto, že běžný zákazník jen čeká, co mu Apple dovolí: jaký software si bude moci nainstalovat, kdy si jej bude moci koupit, apod.  Ostatně ani Alza.cz nemá na růžích ustláno; po uvedení americké verze iPadu do prodeje na místní trh se totiž ocitla pod silným tlakem zdejší pobočky Apple, která požaduje zastavení prodejů. “Je to fakt megapruda,” říká k tomu mimozemšťan Alza

Pohled do Grand Canyonu - napravo vidíte pěšinu na úpatí hory, kterou musíte projít

Grand Canyon je asi nejznámější kaňon na světě. Řeka Colorado tento jeden ze sedmi přirozených divů světa, ležící na hranici Utahu a Arizony, modelovala miliony let do celkové délky 446 km a šířky od 500 m do 24 km. Pokořit se dá nejsnáze z jižní strany řeky dvěma hlavními cestami - jednodušší, avšak delší Bright Angel Trail (12,4 km od Kolb Studia k úpatí řeky Colorado, případně 15,6 km k Phantom ranči) či South Kaibab Trail začínajícím kousek od Yuki pointu (10,7 km k řece, cca 14km k Phantom ranči).

Na náročnost mě upozorňoval Jaydee, který mě vyzýval k tréninku, jestli to chci zvládnout (samozřejmě jsem si na trénování od ledna do dubna nenašel ani chvilku :-)). Jeho varování podpořila spousta článků na internetu, osobních deníčků i oficiálních materiálů, které upozorňují, aby se o podobnou cestu za jediný den nikdo nepokoušel. Atmosféru strachu dotvářejí cedule podél cest ve stylu “dolů můžeš, nahoru musíš”, příběhy o lidech, kteří zahynuli na vyčerpání (vč. trénovaných sportovců) či elektrolytickou reakci (moc pili vodu, ale nedoplňovali spolu s ní do těla potřebné minerály). Z toho důvodu, i přesto, že přítelkyně preferovala variantu Kaibab dolů a Angel nahoru, jsme ráno před tůrou zvolili s přítelkyní pro sestup i výstup stejnou cestu - Bright Angel Trail. Nevýhoda je, že je cca o 2 km delší a stejná nahoru i dolů, roli v rozhodování hrálo to, že jsou na ní co tři míle místa, kde je možné si dočerpat vodu a v případě, že si říkáte, že už to dolů nezvládnete, máte možnost se po dočerpání tekutin otočit a vrátit se nahoru. To je zásadní výhoda proti South Kaibab Trailu, který prostě musíte sejít/vyjít chca nechca.

Od Kolb Studia jsme vyrazili ráno v osm hodin a protože počátkem května je nahoře ještě poměrně chladno a větrno, zvolili jsme ostřejší tempo, abychom se zahřáli. Prvního “checkpointu” v 1,5 míli jsme dosáhli v 8:40, ke druhému jsme i přes zdržení kvůli předcházení průvodu turistů na mulách dorazili v 9:10 a do Indiánské vesnice, poslednímu bodu s vodou, vzdálené od startu cca 4,5 míle, jsme dorazili něco po půl desáté plni sil a energie. Namísto přemýšlení o tom, zda zvládneme dojít až k řece, tedy přišla chvíle litování, že jsem pro sestup nezvolil South Kaibab Trail.

Grand Canyon - chladné a špinavé Colorado

Pokračovali jsme dále k řece. Cesta už se tak prudce nesvažovala a pocitově neutíkala tak rychle jako první úseky, přesto jsme k úpatí řeky dorazili v 11:07, tedy něco málo po třech hodinách. V chladných a velmi kalných vodách Colorada se čvachtala hromada lidí z některého z okolních kempů a ta malá plážička nám přišla přeplněná, rozhodli jsme se dojít až k Phantom ranči (na výšlap zpět bylo příliš brzy, sraz byl domluvený až zhruba na sedmou).

Od dosažení úpatí jsou to na ranč dvě míle cesty. Nijak pěkné, nijak záživné. Jdete chvíli nahoru, pak jdete docela dlouho (skoro míli) nepříjemnou cestu hlubokým pískem, překonáte stříbrný most a jste tam… Krom toho, že jde o kemp a sídlo rangerů, to není nijak zajímavý bod s výjimkou toho, že si zde můžete dočerpat vodu. Není tu nic k vidění a cestu k němu obecně považujeme za zbytečnou a velmi vyčerpávající. Dalo by se říct, že nám sebrala polovinu sil, zejména vzhledem k tomu, že jsme ji absolvovali přes poledne, kdy do kaňonu nejvíce pere sluníčko a navíc její velká část vedla v hlubokém písku, do nějž jsme se bořili. Úmornost sluníčka potvrdila výprava na mulách, které jsme předbíhali v horní části cesty - znovu jsme je míjeli při návratu z Phantom ranče k řece na onom písečném úseku ve chvíli, kdy celá výprava stála, neboť jedna starší paní (cca 50 let) vezoucí se na mule vlivem sluníčka, vedra a nehnoucího se vzduchu omdlela.

Po půlhodinové zastávce u Phantom ranče jsme se před půl jednou vydali zpět k řece, abychom se v ní alespoň smočili. Voda byla totiž ledová, do koupele se nikomu z nás nechtělo, tak jsme se jen čvachtali po kolena ve vodě a dali si drobný odpočinek. Chtěli jsme pobejt až do dvou a teprve pak vyrazit nahoru, protože ale začal foukat nepříjemný studený vítr, který navíc zvedal písek, vyrazili jsme zpět už v půl druhé. Kousek od řeky jsme potkali Jaydeeho. Přítelkyni prý nechal u Indiánů a k řece se vydal sám. Potěšili jsme ho, že Colorado teče už za nedalekou zatáčkou a počkali jsme na něj - výstup ve třech je vždycky lepší, než aby jej musel absolvovat sám.

Ráno a večer nabízí Grand Canyon díky dlouhým stínům úchvatnou podívanou

Na cestu zpět nahoru jsme tedy nakonec vyrazili zhruba v 13:50. Sluníčko sice hřálo, ale foukal čerstý vítr, takže do Indiánské vesnice cesta docela ubíhala. Zdaleka ne tak, jako dolů (cesta na Phantom ranč opravdu udělala své), ale ještě to bylo fajn. Zhruba ve čtyři jsme dosáhli kýženého bodu a dali si 15 minut odpočinek. Během dalšího výstupu nahoru jsme nevynechali jedinou příležitost si odpočinout a jak jsme při sestupu sebemenší překážku energicky přeskakovali, nahoru jsme se div neplazili po čtyřech. Kdy jsme dosáhli “checkpointů” na jedenapůlté a třetí míli už si nepamatuju, ale při výšlapu jsme si je vysnili u jakéhokoliv výčnělku ve skále před sebou (i když tam ani nebyly) - tak nekonečné bylo klikatění se cestiček na úbočí kaňonu. Nahoře už byla docela zima a foukal i silný vítr. Na vrcholek kaňonu jsme se doškrábali v plánovaných sedm hodin, tedy krátce po pěti hodinách výstupu. Jaydee nám ke konci utekl, poslední část cesty prý dokonce běžel. My jsme jen mlčky šli, neměli jsme sílu ani na to odpovídat vysmátým turistům v posledním 200-300m úseku cesty, kteří se fotili “v Grand Canyonu” a zpovídali každého, jestli byl opravdu až dole.

Nemám chuť dát si to znovu, i přesto, že jsem vlastně prošel pouze jižní stranu řeky a to pouze Bright Angel Trailem. Sejít a vyjít si Grand Canyon ale rozhodně stálo za to, takže až do toho půjdete, nebojte se jít dolů South Kaibab Trailem a nahoru Bright Angel cestou: uvidíte toho víc a nebudete si muset jako já vyčítat, že jste o něco přišli.

Fakta a tipy závěrem pro sestup a výstup Grand Canyonu

• určitě nechoďte Grand Canyon nahoru a dolů za jediný den v plném létě. Pak jsou varování o vyčerpání odůvodněná. Květen a konec srpna + září jsou díky svým teplotám ideální měsíce na pokoření. Ráno zima, přes poledne se zahřejete, večer opět zima. Mějte s sebou ale potřebné oblečení; byť zahřátí z výstupu, mikinu rozhodně využijete…
• dlouhé vycházkové kalhoty oceníte, i když je zrovna horko. Neohřívají totiž tolik, jako sluníčko pražící na nohy v šortkách, navíc jdete celou cestu v prachu, který se pak hodně špatně dostává nejen z oblečení, ale i z kůže…
• buďte si jisti, že na této tůře i v nejparnějším vedru oceníte kvalitní trekové boty namísto rozšláplých sandálů
• na cestu dolů (3 hod, 10 min) jsme spotřebovali něco přes 1,5 litru tekutin (já), resp. 1 litr (K.), nahoru (5 hodin) to bylo o zhruba litr více. Někteří šli s PET flaškou a doplňovali vodu při každé příležitosti, aby ji zbytečně nenosili, já bych i přesto doporučoval Camelback. Ty dvě kila navíc na zádech unesete, navíc je to pohodlnější.
• nenoste s sebou více, než je nutné. Každé zbytečné kilo na celodenní tůře poznáte v posledních kilometrech výstupu.
• nepodceňujte pravidlo, že sestup zabere 1/3 času i sil, zatímco na výstup je potřeba zbývajících 2/3. Kempovat v Grand Canyonu se dá jen se zvláštním povolením, výjezd záchranářského vrtulníku pro vyčerpané turisty stojí 2000 USD. Nevím, co by se stalo, kdybyste přišli do kempu přespat kvůli tomu, že už nezvládnete cestu nahoru. Nebojte se naopak historek o tom, že pokud nepřijdete nahoru do setmění, automaticky pro vás ten vrtulník za 2k USD pošlou - je to blbost, nikdo nikde nevede evidenci toho, kdo do kaňonu sestupuje.
• pro doplňování energie není potřeba nosit kilogramy jídla. My měli jen pár musli tyčinek a jeden Snickers, který se cestou roztekl v podivuhodnou kaši. Mnohem vhodnější je udělat si na doplňování energie a zároveň tekutin kvalitní Iontový nápoj. Ten vám spolu s tekutinami doplňuje minerály, sůl i energii a předchází tak elektrolytické reakci, pokud byste se “přepili vody”.
• nebojte se jít dolů South Kaibab Trail a nahoru Bright Angel trail v jednom dni (opačné pořadí ovšem taky nedoporučuju) - když jsem těch 32 km ušel já, ujdete tu trasu bez problémů taky. Pokud byste chtěli dojít až k Phantom ranči (15,6 km), nejen k řece (12,4 km), je tato cesta sice o něco náročnější (vzhledem ke stejnému převýšení na kratším úseku, což se směrem dolů dá přežít), ale o cca 2 km kratší a navíc podle fotek nabízí South Kaibab Trail mnohem krásnější vyhlídky.

A tak se nesmí divit, že ve chvíli, kdy ve své recenzi na EuroGameru zaříznul poslední z béčkových “hitů” Cinemaxu (nepamatuji jejich hru, která by někdy výrazněji zabodovala) - hru Numen, které dal 4/10, dali si v Cinemaxu tu práci a PR pro svou hru zajistili tak, že kauzu Holase - piráta zveřejnili na internetu.

Toho se zcela pochopitelně chytla média, mimo jiné i BonusWeb (pardon, dnes už Bonusweb), který přispěchal s článkem Český web neuhlídal recenzenta, ten nelegálně šířil hru. Pominu-li fakt, že bych chtěl vidět páky, kterými by jakýkoliv herní magazín hlídal svoje autory 24 hodin denně, uvnitř článku už se skutečnost překrucuje a z toho, že Holas aktivně působil na WarezFóru a uploadoval různé hry se stala zpráva s obsahem: “recenzent českých webů o hrách Eurogamer (EG) a Tiscali Games (TG) píšící pod přezdívkou THX-1138, vlastním jménem Martin Holas, totiž nelegálně umístil poskytnutou recenzní verzi hry Numen ke stažení pro všechny, kdo mají zájem.” Vnímáte ten “drobný” rozdíl?

A pak už začíná cupování. Za to, že Holas je blb, může Jaydee, šéfredaktor Tiscali Games (podle článku sice šéfredaktor EuroGameru, ale to už asi David Sillmen viděl rudě) a namísto toho, aby se snažil rozcupovat konkurenci fakty (a munice k tomu měl dost) začíná osobní msta. V článku BonusWebu je spousta polopravd a lží, namísto toho, aby se “ťalo do živého”. A namísto do Holase se střílelo do Jaydeeho, jehož fotka byla v prvních verzích součástí zmíněného článku.

Za úplnou ubohost považuji vytahování minulosti v závěru článku. “Jan Doskočil před lety býval jedním z předáků zdejší warezácké scény.” Nevím, kolik let je Davidu Sillmenovi, ale zřejmě si nepamatuje, že Jaydee.cz nebyl web pro poskytování warezů, pouze informoval o aktuálních releasech nelegálního software, stejně jako v té době stovky jiných stránek. Krom toho to byl také jeden z “multiblogů”, kde několik autorů postovalo zajímavé příspěvky ze světa her a hardware. Nenašli byste tam jediný odkaz na stažení nelegálního software. A střílet touhle zbraní ve chvíli, kdy všechny herní magazíny recenzovaly a dodnes recenzují z warezu, je o to ubožejší. Obzvlášť, když distribuční společnosti v Česku tyhle praktiky spíše vítali (památná věta jisté marketingové manažerky Bohemia Interactive: stáhněte si to na warezu, my máme jen dvě kopie na marketing a ty potřebuji dát do life-stylu).

S Jaydeem jsme ještě v dobách mého působení v BW nevynechali jedinou příležitost si do sebe vystřelit a ani já bych tuhle munici nenechal ležet nepovšimnutou. Narozdíl od BonusWebu, který ji vystřílel do vzduchu, způsobil rozruch a dal Jaydeemu možnost střelbu opětovat, bych ale střílel přesně mířenými ranami. To mohl i Sillmen a jeho článek by byl neoddiskutovatelný, stačilo jenom vynechat osobní nevraživost a střílet jeden nevyvratitelný fakt za druhým. Ty zásahy pak mohly být citelnější.

Takhle ten článek vyznívá jako ubohý bulvární výmysl, jehož nosným tématem je lež. Holas totiž nenahrál na web recenzovanou verzi Numena, na čemž je text kauzy Bonuswebu postaven. Žádný herní novinář ani externista totiž nedozrál do té blbosti, aby recenzní verzi hry postnul na warez. Byla by to sebevražda, neboť obvykle se prodejní a recenzní verze od sebe liší, navíc mívají osobní klíč a další ochrany, které by původ warezové kopie snadno identifikovaly. Jen mě překvapuje, že když si textu odpoledne všimli i editoři iDNES, namísto aby zrevidovali fakta (v tu dobu jich bylo na internetu již mnoho, pominu-li spoustu Tweetů, tak i oficiální stanovisko EuroGameru - to se v článku na BW objevilo až několik hodin poté), tak text posunuli jako třetí hlavní článek dne na titulní stránce a označili jej ikonkou kauza. Co dodat…

Letos (teď už vlastně vloni) v květnu jsem na zadním stěrači auta, ve společných garážích u nás v domě, našel provázkovou panenku (Kofoláska). Tehdy jsem ještě nevěděl o co jde, líbila se mi, tak jsem ji rovnou nevyhodil a dal jsem si ji do auta. Přišlo mi milé, že mě někdo neznámý obdaroval touhle maličkostí, aby mě potěšil. Pak jsem na panenku zapomněl. Neprožíval jsem zrovna nejradostnější období svého života, takže to nebylo tak těžké…. Pár dní na to jsem poznal svou “femme fatale” a při prvním setkání jí Kofolásku dal. V té době se  právě rozbíhala kampaň - Čím víc lásky rozdáš, tolik Ti jí zůstane. Má Osudová se tedy kampaní řídila a panenku poslala dál (později dostala druhou, kterou má dodnes).

Úplně bych na to zapomněl, kdyby dnes ráno nepřišla Osudové zpráva od kamarádky, které panenku dala. “Milá Osudová, musím Ti napsat. Včera jsem mluvila s kamarádkou, která ode mě dostala Tvoji Kofolačku. Nejdřív jí po několika neúspěšných pokusech a dokonce dvou potratech přinesla úspěšné těhotenství a teď mají zdravého Honzíka. Pak jí dala další kamarádce, která měla strašnej rok a také nemohla otěhotnět, tak teď čeká s Tvojí Kofolačkou jednovaječné dvojčata - kluky. A tahle holka ji pak dala další, co nemohla dlouho otěhotnět, tak už je taky v tom. Všechny tři věří, že to bylo Tvojí Kofolačkou…”

V dnešní společnosti, kterou trefně popsali Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou v tomto rozhovoru, je jakákoliv “pozitivní” reklamní kampaň výjimkou. Z televize na nás křičí přezvučené akční tóny srovnávacích či slibovacích reklam a cokoliv ve stylu Kofolásky, Vánoc s Kofolou a Škodovkou (na víc podobných “pozitivních” reklam si opravdu nevzpomínám) byste jen stěží hledali. Snad se i ostatní společnosti odváží zaujmout zákazníky tímto způsobem, namísto toho, aby stále něčím šokovaly. Přitom je vidět, kolik lásky a radosti přinesla jedna malá provázková panenka.

Přeji vám všem do roku 2010, aby byl lepší, než ten minulý, abyste se setkávali spíše s láskou než agresí a abyste byli co nejméně nepříjemně šokováni a co nejvíce se radovali… ať už s Kofoláskou nebo bez ní

• Ačkoliv už jsem spíš jako Miloš Zeman v politice a herní dění sleduji spíše zpovzdálí (jen ne z Vysočiny, ale z Krkonoš), jako první mě zaujali lidé točící se kolem nové české fantasy online RPG Ruby Gates. Nepřednášeli, náhodou jsem se s nimi seznámil v plénu účastníků. Takoví normální týpci, co ujížděli na onlajnovkách a když už je začaly štvát nejrůznější chyby, udělali si vlastní. Ambice nemají malé; ke hře vydali (brzy vydají) knihu, karetní hru a plánuje se i útok za hranice České a Slovenské republiky. Betaverze běží již od začátku srpna, pokud patříte mezi ty, co už se světem Ruby Gates procházejí, určitě uvítám vaše postřehy ve fóru… a ty koneckonců můžete připojit i poté, co se do Ruby Gates připojíte. Povídání o hře s jejími autory totiž bylo hodně zajímavé, ale protože se od dob Melior Annis onlajnovkám vyhýbám kvůli nedostatku času (a vysokém riziku závislosti) jako čert kříži, určitě si raději nejprve poslechnu názory zkušenějších online pařanů, než RG sám podlehnu. No co, stejně prý letos bude tuhá zima a dlouhé zimní večery je třeba nějak protrpět…
• Pár zajímavých přednášek jsem bohužel kvůli pracovním povinnostem zmeškal, obzvláště mě mrzí “Souboj Titánů” (Google vs. Seznam vs. Centrum vs. Mafra vs. Nova) a Internet po krizovém roku od Marka Antoše. Rozhodně ale stálo za to vidět ty ostatní. Ondřej Tomek vtipně a uvolněně popisoval strasti a slasti při hledání a soužití s investorem. Arkady Volozh z největšího ruského portálu Yandex.ru hodnotil pozice lokálních vyhledáváčů vůči Google (Yandex je ruský Seznam, i on v tržním podílu výrazně převyšuje Google (cca 60 vs. 20% share). Dan Dočekal popsal Česko v sociálních sítích a připojil i pár zajímavých grafů - jen blázen jako on (v tom nejlepším slova smyslu) dokáže strávit hodiny u internetu a vyšťourat obtížně zpracovatelné informace tak, aby je pak během pár minut strávili i posluchači přednášky. Patrick Zandl zase s humorem sobě vlastním sledoval Nové trendy a zahraniční inspirace, které demonstroval např. na skupince polských spoluobčanů, kteří na licenci německé Commerzbank vytvářejí bankovní produkt v České republice - ano, mBank. No a nezklamal ani Jura Hlavenka, který nabídnul vlastní důkladný výzkum a spoustu podnětných myšlenek pro všechny provozovatele eshopů v přednášce o tajemství nákupního košíku. Kdo se podílel na provozování jakéhokoliv eshopu musí dát Jurovi za pravdu v každém slově jeho prezentace.
• Z panelových diskusí mě zaujaly dvě. První z nich je cenzura internetu v podání operátorů, o níž poměrně pěkně referuje ve dnešním článku na Lupě Dan Dočekal. V praxi jde o to, že někdo říká, co je a není dobré a operátor vám podle toho povolí či nepovolí přístup na stránku. Přítomní zástupci Telefonicy a Vodafone se bránili tím, že chrání malé děti před zneužíváním v případě dětské pornografie. Já říkám, že kecají, protože pedofilové nepřestanou děti zneužívat proto, že pár operátorů na internetu začne blokovat pár internetových stránek. Souhlasím s Danem a z vlastní zkušenosti vím, že dětské porno se šíří úplně jinak, než jak je to prezentováno Telefonicou (ostatně Kaora s Policejním prezidiem ČR na odhalování dětské pornografie také úzce spolupracuje a o blokování obsahu to rozhodně není). Škoda, že nebyl prostor pro dotazy, rád bych se Veroniky Řečníkové z O2 a Přemka Filipa z Vodafone zeptal, co si myslí, že je lepší: zamknout zavřené dveře a nikoho za ně nepustit, i když vím, že v místnosti za nimi jsou zneužívány malé děti (= blokování obsahu za účelem ochrany dětí před zneužíváním, jak to oba výše uvedení prezentovali), nebo nad ty dveře dát kameru, sledovat, kdo jimi projde, co tam dělá a v případě, že nejde o omyl, mu dát pořádně za vyučenou, aby se na malé děti svým úchylným okem už vícekrát nepodíval? Ještěže byl v panelu Dan Dočekal, jinak by se všichni panelisté poplácali po ramenou, takhle alespoň někdo rozbíjel idylku, že jejich konání je ve většinovém zájmu společnosti.
• Druhá zajímavá panelová diskuse se věnovala videu na internetu. Pavel Krbec z Novy se pochlubil, že reklamní čas v online videích mají do konce roku vyprodaný (= preroll, postroll a 3x reklamní blok uvnitř pořadu po třech reklamách). Na mou otázku, co je to “vyprodaná reklama” a zda to znamená, že příjmy z reklamy pokryjí náklady na provoz, však přímo neodpověděl a jen zopakoval, že to znamená, že jsou placenou reklamou (tj. ne self-promem) obsazené všechny pozice. Bohužel to není odpověď na mou otázku; když budu svůj penzion v Krkonoších pronajímat za 100 Kč/noc, taky budu mít vyprodáno, ale náklady tím nepokryju… Petr Svoboda ze Streamu zase prozradil, že formáty pořadů na pokračování alá Gynekologie 2 nebo Peklo s Landou se nechystají a Stream půjde cestou kratších videí a video blogů známých osobností. Jedna zajímavost ještě následně zazněla v diskusi, po spolupráci s Primou, Public TV a Óčkem prý Stream jedná o užší spolupráci s Českou televizí. Ta má vlastní archiv i platformu na streamování videí, detaily nikdo prozradit nechtěl, uvidíme tedy, zda a co se upeče.

Vezmeme-li tuto akci jako investici k proniknutí do bulvárních médií a hvězdných videoblogů, pak OK, do určité míry se to určitě podařilo. Pravdou ale je, že v Agátině videu slovo FIFA nezaznělo ani jednou. I přesto stojí video za to, zejména kvůli hlášce “já jsem Sparťan, ale moje partnerka je Slávinka” nebo odpovědi Libora Boučka na otázku: proč chodí modelky s fotbalistama - protože jim nic jiného nezbývá. Otázka je, zda je tento typ propagace pro EA Czech dostatečně dobrým průnikem pro skórování, protože jediné, co v přehledu bulvárního tisku vyšlo, byly Agátiny zničené boty (viz. fotoreport na GameConsult).

Přesto ale nechápu jednu věc. Když už se dařilo strhávat i zájem kolemjdoucích, nebyl nikde ani jediný stánek, který by dokázal přetavit jejich zvědavost do tržeb za prodané hry. Jasně, dole na Václaváku je Bontonland Megastore, který je partnerem EA a jejich hry prodává. Ovšem dvě velké výlohy, které, byť směřují přímo na Václavák, přeci jen bez použití dalekohledu z prostoru nafukovacího hřiště nemohou být příliš viditelné, asi mnoho lidí nepřitáhnou.

V průběhu letošního roku proběhlo v EA v souvislosti s finanční krizí a horšími finančními výsledky společnosti velké zemětřesení v oblasti obchodu i marketingu. Tým, který českou pobočku vytvářel, byl rozprášen a byť se lidé z tehdejšího managementu kolem EA stále svým způsobem točí, čekal jsem, že tato rošáda byla kvůli horším než očekávaným výsledkům, „malé domů“ (aneb zadávání různých akcí spřáteleným lidem či jejich firmám) a špatné marketingové strategii. Zřejmě ne, ta nová (je-li nějaká) je totiž mnohem horší, byť už nejsou na rozhazování miliony, ale pouze statisíce.

• Pryč jsou doby, kdy exkluzivitu na recenze či preview měly pouze papírové časopisy. BonusWebu se v poslední době podařilo dohodnout zveřejnění exkluzivních recenzí na dva taháky: Uncharted 2 a NFS: Shift. Na Facebooku, Twitteru a fansajtách se poté objevily plamenné články o aroganci v BW a porušování domluveného embarga. Pokud vás baví flamewars, doporučuji dohledat si články i komentáře těch, co jim leží BW exkluzivita v žaludku, začít můžete třeba v tomto článku na BonusWebu, chronologický sled událostí ze svého pohledu nabízí také Tiscali Games.
• Změna šéfredaktora v LEVELu už mezi novinky nepatří. Vzpomínám si, když se Petr Poláček (alias Sleepless) hlásil před mnoha lety jako redaktor na plný úvazek do BonusWebu. Napoprvé jsem ho odmítnul jen proto, že nebyl z Prahy. Petr poté napsal zklamaný dopis do Score, po jehož přečtení jsem se sám za sebe styděl. Dohledal jsem Sleeplessův životopis, zkontaktoval jej a on svou šanci chytil za pačesy. Po BonusWebu jsme spolu pro Seznam rozjížděli HREJ.cz a během té doby se Sleepless vypracoval osobnostně i profesně. Zatímco před pěti lety bych jej v pozici šéfredaktora LEVELu považoval za tragédii, dnes si myslím, že pro LEVEL je to výhra a pro Sleeplesse splněný dětský sen, jemuž obětoval mnohé.
  Ale k věci. To, že papírové časopisy už nejsou co bývaly a zejména v aktualitách je válcuje internet, není žádná novinka. Co se ziskovosti titulu týče, ekonomická krize tomu také dvakrát nepomáhá, LEVEL se tedy vydal pod Petrovou taktovkou na cestu proměny. Je-li to cesta dobrá či špatná ukáže čas. Na Tiscali Games najdete Jaydeeho názor, který, ač s ním nesouhlasím, považuji narozdíl od diskutujících pod článkem za korektní. Upřímně se mi Sleeplessovy popisované změny líbí - proč mít novinky na začátku, když na webu jsou dříve? Proč nerozšířit obzory hráčů o témata jim blízká (přiznejme si to, i nás do jisté míry herní časopisy formovaly)? Na druhou stranu, i mě vadí titěrné písmo, které je daní za vyšší množství vysázeného textu. Osobně bych se přikláněl ke kratším a údernějším textům a většímu fontu. Ale jinak Sleeplessovi tleskám za odvahu a věřím, že se nenechá odradit a nezůstane přešlapovat v půli cesty.
• Nováček na české online scéně, Eurogamer, se má čile k světu. Nedávno se pochlubil nejen neustále rostoucí návštěvnosti, ale (a to je mnohem důležitější) také vyprodaností reklamního prostoru.
• Konečně se i do Čech dostávají kvalitní sběratelské kolekce, alespoň co se filmů týče. Po Jamesi Bondovi se mohou těšit fanoušci Harryho Pottera a to buďto na luxusní hrad o rozměrech 40×40x40 a váze 6ti kil, nebo na papírové album. Výhodou je, že vydavatel Harryho přemýšlel a v Albu i Hradu je místo pro dva díly, které vyjdou v roce 2011, smutnou pravdou ovšem je, že pro Čechy a Slovensko je dohromady k dispozici jen velmi omezený počet kusů (v ideálním případě 100), takže kdo si nevšimne předobjednávek, s největší pravděpodobností bude mít smůlu (a kdo si všimne a přijde pozdě, tak taky :-)). Trošku mi to připomíná dobu před osmi lety, kdy jsme limitované edice her vozili do ČR jak se dalo a byly vyprodané dávno předtím, než jsme je vůbec sehnali.
• Jo a abych nezapomněl, přípravy na znovuobživení Excaliburu jsou u konce, vydávání časopisu odloženo na neurčito. Čekal někdo něco jiného?

Vzhledem k cílení nabídky služeb je trh rozdělen geograficky s výjimkou Prahy, Plzně a Pardubic. Nejsem ani Plzeňák, ani Pardubák, multikina v obou městech jsou poměrně nová a navíc si myslím, že kupní síla v obou městech není dostatečně velká na to, aby se uživila obě multikina. O tom, které vydrží, rozhodne mimo jiné i lepší volba lokality. To ale neznamená, že by CineStar nebo Cinema City nemohli zkusit zabojovat i kvalitní internetovou prezentací. Oba nabízejí stránky s předpotopním designem a jedinou “webovou službou” je online rezervace, což je sice užitečná věc, ovšem patří k naprostému standardu.

To tradiční rivalové nejen v ČR, ale na evropském trhu multikin - Village Cinemas a Palace Cinemas, svádějí boj o zákazníka mnohem tvrději. Nejen na pražském Andělu, kde jsou jejich sály od sebe vzdáleny necelých sto metrů vzdušnou čarou. Vzhledem k tomu, že nabídka filmů je téměř totožná a kina proti sobě poněkud nesmyslně nasazují i promítací časy (smysl to možná má, ale určitě ne pro zákazníka) je jen málo možností, jak se odlišit a každá šance pojistit si svého diváka se cení. Rezervace vstupenek nestačí, není závazná, proto je možné si u obou koupit lístek online.

K samotnému placení používají obě kina platební rozhraní České spořitelny. Technologie je ovšem jiná. Koupíte-li si lístek u Palace, vygeneruje se vám unikátní číselný kód, který zadáte u pokladny a dostanete klasický lístek. Včera jsem si takto koupil vstupenku na večerní představení, kód mi přišel mailem, zobrazil se mi na webu, bohužel SMSka s ním dorazila teprve dnes dopoledne. V létě, kdy kina více než kdy jindy zejí prázdnotou či minimálně poloprázdnotou, bych podobné technické problémy nečekal.

Dneska jsem pro změnu otestoval Village Cinemas. MMSka s čárovým kódem dorazila vzápětí, stejně rychle jako maily z platebního systému České spořitelny o úhradě kartou a rezervačního systému Village Cinemas o zakoupení vstupenky.  Přišel jsem do kina, u pokladny si nechal pouze prodloužit parkovací lístek (výhoda je, že můžete i po představení, kdy už není fronta) a s čárovým kódem mě odbavili přímo u vstupu do sálů. Byl jsem příjemně překvapen. Upřímně mě nenapadá komfortnější způsob nákupu lístků do kina a přesně takto si představuji e-commerce řešení pro vstupenky (nejen do kina, ale na jakékoliv kulturní či sportovní akce).

Škoda jen, že dojem z prezentace Village na internetu kazí snaha o co nejmultimediálnější prezentaci. Jejich stránky jsou díky ní přeplácány flashovými blikátky a dalšími nesmysly, které krom toho, že roztáčejí větrák na procesoru na maximum (i na dual-core systému s 3GB RAM), se vzájemně bijí, překrývají a nezřídka kdy vytuhnou nejen při spouštění filmových ukázek na integrovaném flash-playeru. Pravda, ve FireFoxu je to o poznání lepší než v IE, ale k idylce to má zhruba stejně daleko jako FireFox k pozici nejpoužívanějšího web-browseru. Možná by si designer ve Village mohl stránky občas projít jako celek, přijde mi, že jde cestou: dáme tam to nejlepší, co máme, vždyť to lidem musí chutnat. Tahle logika ale nikdy nefungovala, i z toho nejlepšího se dá zvracet. A navíc to kazí použitelnost webu i dojem z jinak dobře vymyšleného systému pro online nákup.

V 2K Czech minulý týden propustili zhruba třicet lidí, většinou z Brna. Pokud vím, vesměs šlo o řadové vývojáře, žádné klíčové pozice ani nikoho z exekutivy se to netýkalo. Oficiálně ale 2K mlčí.

Bohužel, 2K Czech k podobným věcem žádná oficiální vyjádření dávat nemůže. I proto Jaydee cituje ve svém článku anonymně jednoho ze zaměstnanců, což pro laika může snižovat důvěryhodnost zprávy. Vzhledem k tomu, že ve stejném duchu odpoví anonymně většina zaměstnanců, se jí dá ale věřit stoprocentně. Ostrý tón Jaydeeho zprávy mě nepřekvapuje, spíš mě překvapuje, že se nikdo nepozastavil nad podstatou problému: proč je Bludr posedlý tím, že by 2K Czech mělo končit, případně se zmítá ve vnitřních problémech? Nechce se mi věřit, že to je jen snaha o masáž vlastního ega či zhrzená reakce poté, co exkluzivní informace o Mafii 2 dostal Level.

Zbylí zaměstnanci 2K Czech jsou rádi, že se někdo jejich firmy zastane poté, co pár ublíženců odejitých pro neschopnost hází na jejich zaměstnavatele špínu, byť by si taky přáli, aby čtenáři vnímali spíš obsah než formu. “Bludr kecal, ale od JDho mi to taky přijde drsný. Nakopal bych oba dva. Proč se to musí řešit takhle?” Ani já nebudu jmenovat svůj 2K zdroj, ale musím s ním souhlasit, Bludr si zbytečně vymýšlí a i když se dozví skutečný stav věci, neumí se omluvit, Jaydee na to zase zbytečně vyhroceně poukazuje. Když se ale podívám do Score fóra, vidím tam spíše reakce o tom, že Jaydee je idiot a cenzuruje své diskuse namísto toho, aby se někdo zamyslel nad tím, co vede Bludra k tomu publikovat o 2K Czech neustále dokola tyhle nesmysly. Každopádně v Brně (do pražských vývojářů se Bludr nestrefoval :-)) mohou teď pár dní klidně spát - Bludr si užívá dovolenou na Korfu a třeba si bude chtít trošku dáchnout namísto vymýšlení “zaručených” informací, Jaydee v pátek odlétá na Seychelly, takže podobně emotivně laděné články nebude mít kdo psát.

Update: špičkový post o personální situaci v 2K Czech napsal Raptor na MafiaGame.cz. Přestože má informace z úplně jiného zdroje než já, shodují se naprosto ve všem.