Vreco.cz

Fanouškovské a komunitní weby vznikají a zanikají každý den, na tom by nebylo nic divného. Tento ovšem patřil mezi nejlepší svého druhu - onlinegames.cz. Web od hráčů pro hráče sice nikdy nevynikal brilantním slohem a zpočátku ani extra přehledným designem, to od něj ale ani nikdo nečekal. Své příznivce si našel zejména díky výborným funkcím a službám, které nabízel. Na první pohled totiž bylo vidět, že jej tvoří lidé, které dané hry opravdu baví, hrají je srdcem a snaží se z nich vytřískat naprosté maximum. A hlavně, že se je snaží vylepšit nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Duchovním otcem webu je Dandy. Když jsme se poprvé setkali, zhruba někdy před deseti lety, říkal jsem si: typickej pařan. Nadšenec do NHL (a léta jeden z nejlepších hráčů, který bodoval i v ESL a dalších progamingových aktivitách) tehdy kritizoval sebemenší chybičku v článcích o této hokejové simulaci a ve znalostech a informacích z tohoto ranku mu nemohl konkurovat žádný herní novinář. Nepatřil ale mezi klasické “prudiče”, naopak, vždy a rád upozorňoval na jakoukoliv novinku o NHL a jednu chvíli jsem ho podezříval, jestli pro EA nedělá webmastera - jeho tipy přicházely dříve, než se dostaly ke světovým herním serverům a mnohdy přicházely sotva pár minut po jejich zveřejnění na EA stránkách.

Srdcař každým coulem. Každou volnou chvíli věnoval webu a hlavně hráčům. Obdivoval jsem ho, protože práce s lidmi patří k těm nejtěžším a obzvláště v herní branži. Můžete se snažit sebevíc, stavět se třeba na hlavu a chodit po uších a nevděčným pařanům - křiklounům to stejně bude málo. Málokdo si umí představit, jak strašně moc dokáží takoví lidé vzít energii do další práce a vím, že i na onlinegames.cz byla takových nevděčníků spousta. Přesto OG fungovalo dál, až do dneška. Hlavní důvody konce vyjmenoval Dandy ve svém nekrologu takto:

• Jak jistě všichni víte v rámci krize EA utáhla opasky a před nedávnem skončil i komunitní manažer EA Honza Pořízka a to předznamenalo konec spolupráce. Naše obavy se vyplnili a zajímavá podpora od EA končí a naše náklady jenom na samotný chod serveru jsou už v řádu desetitisíců a to bez velkého partnera dělat nejde.
• Druhým faktem je web a stats. Ty jsou připraveny na migraci na nový systém, bohužel náklady na podobně kvalitní web roku 2009 pod 100.000.- nejdou.
• Třetím faktem je samotná hra. Jak série NHL, tak FIFA (zde je aspoň mírný progres ke kvalitě) se trápí již několik let ve stejné hratelnosti.
• Tohle všechno se dá při 1000% nasazení zařídit a překonat. Bohužel tohle všechno jsme dělali pro lidi co se hrou baví a chtějí si jí užívat. Zajímá je NHL a FIFA jako taková a je pro ně prioritou číslo jedna - dobře si zahrát a pokecat s přáteli. Tohle se mě osobně nedaří už delší dobu mezi hráči nacházet. Proto jsem se já i Alder rozhodli věnovat pouze věcem ve svém volném čase co nás budou bavit. Jestli je to v dnešním světě možné je otázka. Snad většina z vás pochopí naše rozhodnutí.

Je vidět, že pocit únavy a vyhoření dohnal i nezmara Dandyho a soudě z poslední příčiny konce OG ho i návštěvníci webu spíše vysávali, než aby mu dávali energii do další práce. Škoda; škoda pro EA, jejíž hry primárně propagoval, a zejména škoda pro všechny hráče. Ačkoliv měl OG větší záběr, pro mě byl spojen zejména s NHL a pro tuhle hru tým kolem OG udělal opravdu hodně. Pominu-li práci s komunitou, pak to svého času byly taky populární addony a další úpravy. Dandy říká, že neví, co bude dál. Hráči mohou doufat, že ho ukecá někdo z herních serverů alespoň na příležitostnou spolupráci. Je škoda, když lidé jako on, odborníci svých žánrů a sérií, srdcaři, zmizí beze stopy ze scény. Každopádně, chápu Dandyho pocity a přeju hodně štěstí v osobním i dalším pracovním životě.

PS: jak jsem se v diskusi dočetl, NHL komunita pokračuje zde - www.online-nhl.eu, takže GL a autorům hodně nervů a stejnou vytrvalost, jako měl Dandy.

Už několikrát jsem se na tomto blogu pozastavoval nad tím, jak novináři “seriózních” či “důvěryhodných” médií slepě papouškují tiskové zprávy či informace, aniž by se nad nimi zamysleli. Ať už šlo o zdražování elektřiny (poprvé, podruhé) či poměřování, který český eshop je největší. Koukám, že nejsem sám, komu tahle praxe vadí.

Milan Šmíd na svém blogu trefně komentoval módní trend poslední doby - fakt, že bohatí podnikatelé si kupují či zřizují média proto, aby formovali názor veřejnosti - jednou smutnou pravdou: Není třeba kupovat noviny, stačí kupovat novináře, přijde to laciněji (celá glosa). Daniel Dočekal mu oponuje pravdou ještě smutnější: Není třeba kupovat novináře. Laciněji to přijde, když novinář ve vlastní naivitě píše jak někdo píská.

Kdysi v novinách - nejen těch velkých a “seriózních” - fungovali editoři, přes které by řada úletů vůbec neprošla. Pamatuju si, jak mi coby patnáctiletému elévovi vždycky přepsali celý článek tak, že kdyby pod ním nebyla moje zkratka, ani bych nepoznal, že jsem ho sám napsal Dnes už se asi editoři nenosí, a jestli jo, měli by někteří z nich raději chodit kanálama. Velmi trefné postřehy ze života přináší ve dnešním postu Jura Hlavenka. K jeho připomínkám si dovolím pár postřehů:

- nepřesnosti v MF DNES a Hospodářských Novinách. Neznám situaci v HN, ale pokud si pamatuju, v MF DNES fungoval poměrně precizní systém, kdy autorský příspěvek vždy prošel minimálně jedním, obvykle však dvěma editorskými zásahy. Nejprve šéfem rubriky, následně jejím editorem (při nosných tématech ještě hlavním editorem listu). I erudovaný autor totiž může ulítnout a chyby ve vlastním textu se vždycky hledají nejobtížněji.

- pokud jde o dárečky PR společností, je pravdou, že pět let zpátky byly v MF DNES zakázány i sponzorované zahraniční cesty na prezentace firem. Považovalo se to za “dáreček”, respektive jistou možnost úplatku. Jak je tomu dnes nevím, ale je fakt, že dobrých novinářů je obecně na trhu pomálu, médií jako máku a každého prostě neuhlídáš. Možná jsem naivní, ale pořád věřím, že k cílenému tolerování podobných úletů se ještě šéfové novin nesnížili. Ostatně, Petr Šimůnek, šéfredaktor HN, byl dřív jedním z mých nekompromisních šéfů v MF DNES (dlouhá léta šéfoval ekonomické rubrice)

- úroveň Ekonomu… je dána mimo jiné i nedostatkem schopných autorů a financí na ně. Mnohé rubriky píší v rámci svých bezplatných stáží studenti, kteří už z principu či neznalosti problematiky, případně kvůli nedostatku zkušeností, nemohou být schopni fundovaných analýz. I přesto se nezřídka nechají unést, nezvládnout balancovat uprostřed a namísto toho, aby přednesli fakta a nechali na čtenáři, aby si názor vytvořil sám, mu podsouvají svůj vlastní.

- nebyl bych tak kritický k “investigativě” HN v souvislosti se spekulacemi o prodeji Seznamu do náruče Microsoftu. Hledání souvislostí v setkání Steve Ballmera a Iva Lukačoviče mi taky přišlo příliš úsměvné, na druhou stranu je pravda, že informace o plánované transakci pouštěla ven spousta lidí. Třeba se chtěli jen sami zviditelnit, každopádně ke mně se tyto zprávy dostaly od lidí z finančního sektoru (kteří měli Microsoftu v transakci radit), auditorských firem, které měly v Seznamu pro Microsoft dělat “due diligence”, české pobočky Microsoftu (kde už se prý vytvářely pozice pro řízení akvírovaného Seznamu) či Seznamu samotného (chodí nám tu auditoři, prý nás někdo koupí, má to být asi Microsoft) a defacto mi to jako “top secret” informaci sdělilo minimálně deset lidí.

- jiná věc je ta, že Hospodářky naletěly na osobní PR proslulého podvodníka, spammera, Trotlíka, doménového spekulanta, vyděrače… atd. Aleše Slabého. Článek jsem nečetl, ale věřím, že to nebyla taková hrůza, jakou předvedl iDNES, když Slabého zařadil mezi Osobnosti (konkrétně do rubriky rozhovory s osobnostmi) a věnoval mu poměrně velký prostor na hlavní stránce iDNES a rubriky Finance. Dan Dočekal kvůli tomu dokonce psal šéfredaktorovi iDNES, který se sice navenek snažil svým vyjádřením problém odlehčit, ale protože Michala znám, věřím, že autorovi článku důrazně vysvětlil, že tudy cesta nevede. Ostatně s Čočíkem jsme se hned po vydání rozhovoru vsázeli přes ICQ, jestli za to dostane padáka nebo ne. Shodli jsme se, že je prostě nová a rozšířila řady těch, co naletěli několikrát usvědčenému známému podvodníkovi na jeho řeči. Dlažbu jí nepřejeme ani jeden, interní pokutu si ale rozhodně zaslouží. Nedivím se, že z patičky zmizel autorův podpis a zůstalo tam jen anonymní iDNES, stačí, že se celý internet směje Aleši Slabému.

Pokud to zapadlo v textu, ještě jednou opakuji link na glosu Jury Hlavenky, která mě k napsání tohoto příspěvku přiměla. Rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.

Už druhý den plní diskuse na herních webech i komunitních fórech vyjádření Marka Španěla z Bohemia Interactive Studio (dále jen BIS). Ten si totiž veřejně postěžoval, že Codemasters označují svůj “Operation Flashpoint: Dragon Rising” za následovníka původní megaúspěšné hry Operation Flashpoint: Cold War Crysis a trnem v oku mu je zejména to, že hru dlouhá léta vyvíjel jeho tým a Codemasters ji “pouze” v roce 2001 uvedl na trh. Je mi jasné, že lidé z BIS, kteří (alespoň v dobách mého šéfování BW) v hojné míře trpěli nedostatkem sebereflexe a neschopností přijmout jiný názor, se mnou budou v lepším případě nesouhlasit, v horším případě budou tento příspěvek považovat za můj útok na jejich práci. Ne, není to nic proti nim, smekám před tím, co dokázali, ale tento krok Marka Španěla považuji za ubohost a ránu pod pás partnerovi.

Obecně to ve vztahu vývojář - vydavatel funguje tak, že vydavatel má své lidi, kteří mluví do koncetu her, finálních úprav či balancování hry tak, aby byla pro hráče co nejatraktivnější. Zároveň dělá veškerý PR a marketing (na němž nyní BIS parazitují), načasování uvádění v jednotlivých státech a spoustu další práce v pozadí. Jeho okrajovou zásluhou je pak spolufinancování vývoje. Pamatuju si, jak dlouho se Flashpoint vyvíjel a jaké byly problémy s hledáním publishera. Kladu si přitom otázku, zda by bez peněz Codemasters vůbec původní Flashpoint vyšel. Za svou “konzultační” činnost a pochopitelně i za miliony dolarů tehdy Codemastři dostali od BIS distribuci Flashpointu i právo na jeho název. Marek Španěl a ing. Pavlíček, kterým BIS patří, se tehdy mohli svobodně rozhodnout, jakou pro ně má spolupráce s Codemasters cenu a oni se rozhodli - svou hru prodali včetně názvu.

Podívejme se na to z druhé stránky. Codemasters zaplatili nemálo peněz (řádově desítky milionů až stamiliony korun). Za to si Flashpoint zařadili do svého portfolia. I oni hráli vabank, kdyby hra nebyla úspěšná, těžko by jim název k něčemu byl. Samozřejmě, v případě úspěchu, z něj plánovali vytvořit sérii a těžit z jejího názvu - jak se nyní děje. To je naprosto normální a děje se to všude kolem nás. Co na tom, že původní hru už BIS nevyvíjí? Příkladů, kdy vývojáře úspěšného prvního dílu nahradí někdo jiný, je celá řada a není na tom nic divného. Hráče nezajímá, jestli hra jede na engine A nebo B a textury do ní kreslil Honza ze statku za Prahou nebo John z New Yorku. Jemu jde o to, jak hra vypadá, jak se hraje a jak ho baví. Pokud tedy Codemasters dokáží vytvořit něco, co příběhem, grafikou i hratelností navazuje na původní Flashpoint a zároveň mají právo na název, proč by toho neměli využít? Co je na tom špatného a proč by nemohlo jít o pokračování hry původní?

V tiskové zprávě jsem se mimo jiné dočetl, že se označováním nového Flashpointu coby nástupce toho původního už zabývají právníci. To budou mít asi hodně složité vymyslet, proč by Codemasters nemohli toto spojení používat, když jim BIS kdysi zcela svobodně název Operation Flashpoint prodali. Ostatně názor právníků shrnuje na svém blogu Michal Jonáš. A že nestál tolik peněz proto, aby byl uložen k ledu, muselo být jasné úplně každému). Já být na místě Codemasters tak spíš mobilizuju právníky proti BIS za nekalosoutěžní jednání či křivé obvinění. Marek Španěl a jeho tým kdysi pomohl ukázat světu, že Česká republika je kolébkou špičkových her a úspěchy Illusion Softworks nebyly náhoda. Nyní Marek Španěl ukázal druhou stránku mince, a sice, že právo a etika se v Čechách moc nenosí a i na poctivého kupujícího obchodník klidně může beztrestně pořvávát: krade, krade, koukejte jak krade, chyťte zloděje. Přemýšlím, jestli je Arma 2 opravdu tak špatná hra, že ji Marek musí propagovat tímto parazitovským způsobem za každou cenu, nebo jestli už opravdu ztratil i poslední zbytky sebereflexe…