Vreco.cz

Ode dnešní půlnoci je to oficiální. Na nepříliš známém herním webu GamePro.cz vydavatelství IDG Czech a.s. se objevil článek z pera jeho šéfredaktora Martina Kallera o tom, že GamePro končí. Všichni, kdo po tomto příspěvku tipovali na Score a obávali se o své předplatné, mohou opět klidně spát.

GamePro, český herní web cílený jen a pouze na konzole, definitivně končí. Alespoň v této podobě a pro zbytek roku. V prosinci již nebude stránka dále aktualizována, ale pokud se zadaří, napřesrok by se měla/mohla rozeběhnout nová verze s moderními funkcemi a designem. Připomeňme si na tomto místě některé vybrané články z minulosti s tím, že GamePro tu bylo a fungovalo přes tři roky a že nabízelo nejenom recenze her a aktuality z herního světa… (více)

Existenci české odnože v zahraničí mnohem slavnějšího herního webzinu zaregistrovali jen ti nejotrlejší, a to byla bezesporu jedna z hlavních příčin jeho neúspěchu. Druhou byl nefunkční obchodní model. Za pár tisíc korun neuděláte kvalitní web (a smekám před Killerem, co dokázal za těch pár korun každý měsíc vyrábět), na druhou stranu chápu EA, jediného inzerenta GamePro, že za tu mizernou návštěvnost odmítala platit víc. Vezmeme-li v úvahu předpotopní grafiku a absolutně zmatečný design, u kterého pochybuji, že se v něm vyznal někdo jiný než jeho autor, divím se, že GP vydrželo tak dlouho.

Včera jsme s Vrahem konečně otestovali Burger King na Zličíně. Stejný nápad jako my mělo ovšem víc lidí (zdravím všechny známé, které nepotkám, jak je rok dlouhý, ale u BK jsme se spolehlivě sešli :-)). Ačkoliv ostatní “žrádelny” zely prázdnotou, fronta před BK prodloužila naše čekání na první sousto českého Whoppera o zhruba patnáct minut a nedá se říct, že by zaměstnanci mezitím zevlovali. Dojmy: Whopper dobrý, kvalitou srovnatelný se zahraničím, ale přišlo nám, že mu něco chybí. Ne skladbou, ale chutí… Dresing, koření, prostě neco, co jsme nedokázali popsat. Onion Rings se na reklamní plochy nevešly, v nabídce jsou: 6ks za 35 Kč; bohužel chuťově daleko za věhlasnými Onion Rings z myčky v downtown LA. Nevýhoda je, že v menu jsou jen hranolky a nemáte možnost si je vyměnit s OR. Hranolky dobré, lepší než v McD nebo KFC, podle Vraha ale na Fridays nemají. Ceny akceptovatelné, až na ty fronty dobré. Super, že je BK tak daleko, už dlouho jsem se takhle nepřejedl. Naposled na benzince u Norimberku při testování Tripple Whoppera (nebojte, toho mají taky, stačí se jen ptát, protože na obrázky u nabídky se jim vešla jen zhruba 1/3 sortimentu).

Možná jsem byl posledních pár dní mimo z čekání na BK. Teď, když už jsem zpátky v normálu, si můžeme v klidu odargumentovat prodejnost Score, kterou jsem naťuknul v posledním příspěvku o končícím herním magazínu. Považuji za nečestné a nesportovní, když Bludr mou mimózu z BK vztahuje k těmto číslům a snaží se na Score fórech navodit dojem, že se jeho časopisu prodává více než 10 tisíc kusů. Je tedy na čase podložit číslo fakty.

Porovnání kvality obou časopisů si každý může udělat sám. Nebudu zde dělat dva sloupečky a vypisovat na jedné straně plné hry Levelu a na druhé plné hry Score, stejně jako aktuálnost recenzí na současné žhavé pecky a další zajímavá témata. Jednak si to může udělat každý z vás a vyhodnotit to dle svého vkusu, jednak by mi to rozhodilo design, který sám o sobě není žádná hitparáda. Odkážu se jen na oficiální čísla Unie Vydavatelů a posledního průzkumu MediaProjekt. Tato čísla jsou za období 1.4.-30.9.2008. Píše se v nich:
LEVEL: čtenost 106 tisíc, prodaný náklad: 15.762 ks.
SCORE: čtenost: 71 tisíc, prodaný náklad: neověřován.
Navíc, podíváte-li se na měsíční zprávy ABC ČR, zjistíte, že čtenost Levelu v poslední době spíše klesá než roste, v září to bylo o 500 kusů méně než průměr uvedený v průzkumu. Předpokládejme, že chování spotřebitelů obou časopisů je stejné, nebo minimálně srovnatelné, a tak můžeme jednoduchými počty přijít na to, že prodaný náklad Score klesl pod 10 tisíc. To jsou fakta, žádný kecy.

Když si udělám paralelu v prodejnosti a ziskovosti, je otázka, zda u Score stále platí údaje o rentabilitě z letošního léta. ABC ČR audituje také inzertní výtěžnost médií a podle ní mělo v říjnu Score 11,8 inzertní strany, u Levelu to bylo 28,3. Záměrně to nepřepočítávám na peníze, protože ceníková cena inzercí v papírových časopisech jsou absolutní hausnumera a neznám nikoho, kdo ji nakupuje za plnou cenu (běžně vám nabízejí slevy 50-70%), navíc si nedělám iluze o množství barterů, které jsou do tohoto také započítány. A to je říjen lepší než průměrný měsíc, neboť začínají vycházet inzeráty s vánočními nabídkami. Nevím nevím, jako vydavatel bych tyto alarmující údaje rozhodně nepodceňoval, už proto, že je na lehkou váhu nebral ani kamikadze -ml- v případě dramatu zvaného Excalibur Resurrection.

Namísto prvního lyžování na Černé hoře jsem musel vzít zavděk Priesnitzovým zábalem a na sníh jsem mohl jen závistivě koukat z okna. Zkouknul jsem tedy zprávy na herních webech a vyzpovídal JayDeeho, protože mě zaujala jeho SMSka: Příští týden ukončí svůj provoz jeden český herní magazín. Nenápadná zpráva, která však vyvolává spoustu otazníků.

Jako první jsem začal uvažovat směrem k papírovým časopisům. Přestože je vydavatelství Burda se svými Katkami, Křížkovkami a řadou časopisů pro ženy zvyklé na úplně jiné prodeje, než vykazuje Level, nemyslím si, že by Levelu hrozil v nejbližší době zánik. Ostatně jeho rozvíjející se aktivity na internetu to dokazují.

V první chvíli mi tedy na mysli vytanulo Score, asi jako většině těch, kteří SMS na Tiscali Games četli. Ostatně i ve Score forech se objevila řada dotazů, nekrachují-li právě oni. Redakce sice na webu již několik let nic nového nepředvádí, ale to bych jako důvod zániku neviděl. Navíc Bludr ujišťuje o tom, jak je Score ziskové, což sice může být diskutabilní s prodejností pod 10 tisíc kusů/výtisk, ale přímá úměra se zánikem zde neexistuje.

Zvědavost mi nedala a na JayDeem jsem vysondoval, že půjde o webový herní magazín, nikoliv ten papírový. Pravděpodobně bude patřit mezi známější, když mu JD věnuje místo, sám jsem ale zvědavý, kdo si tentokrát vytáhnul černého Petra. Nezbývá tedy než příští týden checkovat Tiscali Games a čekat na kompletní informace.

Coby nevěřící Tomášové jsme s Vrahem včera vyrazili na obhlídku nového nákupního centra Arkády Pankrác. Žádné překvapení se nekonalo, spousta obchodů s hadříkama a botama, sem tam něco do domácnosti a Burger King nikde. Velmi mě překvapila přítomnost Intersparu. Díky široké nabídce biopotravin je to můj nejoblíbenější hypermarket, narozdíl od Hypernovy, která byla uváděna jako hlavní nájemce od doby výstavby centra. Nějak jsem totiž nezaregistroval informaci o změně a vzhledem k přítomnosti Hypernovy na Chodově, v Jesenici a plánovaně i na Pankráci bych si připadal jako v obležení. Hypernova totiž patří v mém žebříčku obliby na úplně opačný konec než Spar.

S Vrahem jsme pochopitelně zaběhli do Datartu, kouknout se, jak ho vyšperkovali na Pankráci, a musím říct, že opět příjemné překvapení. Konečně si, stejně jako v USA či kdekoliv jinde v západní Evropě, můžete osahat foťáky, videokamery a další podobné spotřební zboží. Jsou totiž vystaveny a zabezpečovačkou přikurtovány k výstavnímu pultu. Krom toho, že se s nimi můžete na vlastní pěst seznámit, je pult doplněn efektním LCD displejem a ve chvíli, kdy fotoaparát či kameru zvednete ze stojánku, se vám na LCD automaticky zobrazí parametry přístroje. Pochopitelně jsme zkoušeli, nezmateme-li program zvednutím dvou foťáků; nikoliv, mají to chlapci ošetřené, obrazovka se v tomto případě rozdělí.

Absenci Burger Kinga jsme zahnali v krámku s belgickými pralinkami. Ty s alkoholovou náplní nemohly zklamat. Přesto hlad po Whopperovi nezahnaly a Onion Rings za 15 Kč/100g nabízené ve Sparu spolu s Colou z lahve taky nejsou to pravé ořechové. Proto potěšila včerejší zpráva ČTK, podle které se má příští týden otevřít první Burger King v Metropoli na Zličíně, přičemž v nejbližší době mají následovat Arkády Pankrác, Centrum Chodov a Palladium. Na jednu stranu se těším, na druhou stranu po procházce Arkádami jsem zvědavý, kam v těch obsazených obchodních i stravovacích jednotkách chtějí ještě někoho nacpat. Každopádně doufám, že se jim to povede.

Update: článek Ondřeje Malého na Lidovkách upřesňuje, kde by se BK mohl objevit. Co v článku není, ale Ondřej prozradil je fakt, že v Arkádách ani na Chodově, tedy lokalitách, které ČTK tvrdošíjně opakuje ve svých zprávách, se BK zřejmě neobjeví, protože v obou centrech je v hamburgrárnách plno.

Je to pár dní, co Patrick Zandl opustil Stream. Dnes se ke mně dostal odkaz na tiskovou zprávu Internet Infa (díky, Taško) hovořící o tom, že Patrick střídá Aleše Miklíka v pozici šéfredaktora Lupy. Serveru o českém internetu, ke kterému mám blízký vztah nejen proto, že letos oslavil stejně jako BonusWeb desáté výročí od svého vzniku, ale i proto, že svého času jsem tam přispěl pár články.

Po Patrickově odchodu ze Streamu kolovala řada fám, kam nastoupí. Lano bylo z Novy, políčeno na něj měl i Honza Březina z Grafika Publishing, který chtěl z Patricka udělat šéfredaktora MujMacu. Nakonec to vyhrál Marek Antoš a jeho Lupa, což Patrick komentoval slovy: “takže zase máš kam psát články.” Škoda, že Internet Info nemá nějaký hobbyweb, po rekonstrukci chajdy bych mohl psát romány na pokračování o stavbě a rekonstrukci od A do Z, včetně veselých příhod s dělníky (to, co popisoval Ivo Lukačovič na svém blogu, je jen kapka v moři toho, co se dá s řemeslníkama opravdu zažít).

Když jsem před zhruba třemi týdny četl, že Burger King chce vládnout Česku, mé srdce zaplesalo. Od doby, co mi tento fast-food při první služebce do USA představil Čočík, neexistovala služební cesta, během níž bych si nedopřál alespoň jedno King menu v tomto fast-foodovém řetězci, bez ohledu na to, s kým a kam se na služebku jelo. S Petrem Proškem jsme BK požívali každý den. Po zavření bran výstaviště v LA, místě konání E3, jsme zapadli na pokoj s Double Whopper Meal with Onion Rings & Dr. Pepper Coke King size a vsázeli se, jestli dokážeme po celodenním běhání na výstavě tu ohromnou porci nacpat do svých zcvrklých žaludků. Ačkoliv se to povedlo málokdy a výsledkem byly těžkosti způsobené přejedením, během toho týdne v USA jsem pravidelně přibíral 3kg.

Ondra “Vrah” Zach posunul tyto hranice ještě dál, s ním jsme u Burgera snídali i večeřeli a Vrah si občas kupoval i svačinku - sendvič s sebou. Tehdy jsem snad poprvé odmítnul stravovat se jako ostatní a občas jsem snídaně absolvoval v Subwayi. Každopádně vzpomínky zůstaly, stejně jako touha po Burger Kingovi v Česku. S nadšením jsem uvítal zmínky o příchodu BK do Česka a zprávy o tom, že své provozovny otevře v nejbližší době v Arkádách Pankrác či Centru Chodov, které mám obojí co by kamenem dohodil, mé nadšení ještě znásobily.

Zatímco Chodov checkuji pravidelně a žádnou změnu jsem nezaregistroval, na otevření Arkád jsem se těšil. S Vrahounem jsme plánovali inflitrační akce, těšili se na den D a zároveň se báli, protože Arkády Pankrác máme kousek a americký režim BK snídaní a večeří by nemusel být tělu prospěšný.

Bohužel, vypadá to, že si budeme muset ještě chvíli počkat. Včerejší nával při otevření centra jsem si sice nechal ujít a víkend jako několik posledních trávím na maltě, dokud ještě nemrzne. I přesto mě zklamaly webové stránky, kde se mezi nájemci centra nic o Burger Kingovi nepíše. Předpokládám, že o chybu v prezentaci asi nejde, takže mě nezbývá, než se ptát: WTF? Kdy už si konečně budu moci dát svůj Whopper i v Česku?

Je tomu zhruba čtvrt roku, co jsem na tomto místě kritizoval GameOver, herní pořad vysílaný na iDNES.TV. Tehdy ho pro iDNES vyráběli lidé z okolí ProGamers a výsledek byl otřesný. Po pár dílech si v iDNESu uvědomili, že darovanému koni je občas nutno kouknout na zoubek a GameOver zrušili. Myšlenka herního pořadu ovšem neupadla v zapomnění a dnes se představil v reinkarnované podobě, s novým názvem: Loading. Projekt iDNES.TV a herního serveru BonusWeb mě svým prvním dílem příjemně překvapil.

Obsahově začíná recenzí Motorstormu, pokračuje reportáží z Tokio Game Show a končí recenzí Pro Evolution Soccer 2009. První dvě jsou namluvené zřejmě profesionálními komentátory či dabéry a je to znát. Nikoliv obsahově; texty psali asi kluci z BonusWebu, neboť je slyšet, že jejich autorem je někdo, kdo tomu rozumí. Poslední příspěvek, recenzi nového Pro Evo Soccer, hodnotí přímo od ovladače Miky Mlynář, konzolový redaktor BonusWebu, a musím říct, že byť nemá moderátorsky trénovaný hlas, je mi tato část pořadu tak nějak nejbližší. Pocitově to působí mnohem osobněji, divák se může (nebo nemusí) s redaktorem ztotožnit, ale přesně vidí, kdo mu říká, je-li hra dobrá nebo propadák.

Teprve po shlédnutí videa jsem si všiml upoutávky na něj: “Jak se asi tak cítí dívčina, která má to štěstí (nebo smůlu) a mezi partnery zvolila právě toho, se kterým se bude muset o lásku dělit s počítačovými hrami?” Hmmm, když jsem byl s Vrahem na obědě, nepochlubil se, že má novou slečnu. Jsem zvědavý, jestli se k ní přizná příště Každopádně nápad s takto laděným propojováním jednotlivých reportáží mi vůbec nepřijde hloupý, naopak, líbilo se mi to, nepůsobilo to nuceně ani trapně. Po prvním díle těžko soudit, ale pokud se na Loading kouknete, myslím si, že nešlápnete vedle. A já už se těším na další.

Hodnocení si půjčím od Ankita Mishry z diskuse pod článkem na BonusWebu: “Musím říci, že se pořad povedl, obzvláště uvážíme-li, že jde o první díl. Je vtipný, má nápad, hlasovou i vizuální úroveň a pěknou moderátorku…” Doufám, že iDNES konečně dodělá svou flash videoplatformu. Už mě nebaví si stále stýskat nad jejich WMV přehráváním, ale uznejte sami, že ve dnešní době je to srovnatelné s jízdou trabantem po dálnici.

Vcelku poklidné čtvrteční ráno přerušil telefonát od babičky.
- Ahoj babičko, jak se máš?
- Zdendo, poslouchej mě. Teď mi volal ten Operátor, že mi skončila smlouva a musím mu nadiktovat rodné číslo, aby mi telefon fungoval další dva roky.
Okamžitě mi docvaklo, o co jde. Před dvěma lety získal T-Mobile stejným způsobem mou babičku jako svou tarifní zákaznici. Do té doby si spokojeně předplácela Twist nějakými pěti stovkami měsíčně a nic ji netrápilo. Pak jí operátor vmanipuloval do podpisu smlouvy tak, že o tom sama nevěděla, a když mi o Vánocích 2006 ukazovala smlouvu a že už si nemusí nabíjet a má všechno levnější, jak jí to ten Operátor krásně vysvětlil, bylo mi jasné, která bije. Kouknul jsem na smlouvu a co myslíte? Byl tam. Závazek na dva roky s tarifním zvýhodněním HIT…
- Babi, žádnou smlouvu jim neprodlužuj.
- Ale já už jsem jim to rodné číslo nadiktovala. Oni mi říkali, že mi pošlou smlouvu a budu moct pořád telefonovat.
- Tak babi, až Ti přijde smlouva, nepodepisuj ji.
- Oni mi neříkali, že se musí něco podepisovat. Já nevím, já tomu nerozumím, já chci umřít… a další slova už zanikla v pláči.
Krev se ve mně začala vařit. Pro upřesnění, mojí babičce je 73 let, mobil jsem jí kupoval ještě v dobách Paegasu (což je sice stejná společnost podle IČ, ale diametrálně odlišná společnost svým chováním), ale mobilní znalosti babičky se omezily na umění přijmout hovor, vytočit si číslo z telefonního seznamu a přečíst si SMS zprávu. Víc nepotřebuje. Operátor to jistě tuší, zná její rodné číslo. Mně, když končila smlouva na dobu určitou, nikdo s podobnými nesmysly nevolal, a to jsem byl firemní zákazník se stříbrnou úrovní péče.
- Babičko, uklidni se. Zavolej na Operátora a řekni, že nechceš nic prodlužovat, že chceš smlouvu na dobu neurčitou.
- Já ho neznám, já nevím, kam mám volat.
- 4603.
- Já tam neumím zavolat.
- Babi, zmáčkneš čtyři, šest, nula, tři a stiskneš zelený telefonek.
- Zelený telefonek? Tak to jo… Ale já nevím, co mu mám říct… opět pláč
- Dobře babi, já tam zkusím zavolat a vyřeším to…

Vytočil jsem tedy 603603603 a vzhledem k tomu, že jsem volal ze sítě jiného operátora, mě plechová huba příliš nezdržela, nabídla mi pouze přechod od jiného operátora k T-Mobile. Pak už si mě vzala operátorka. Popsal jsem jí problém, nadiktoval telefonní a rodné číslo babičky, aby se se mnou vůbec bavila. Vysvětlil jsem jí, že si u nich nepřeju (respektive babička) být uvázaný příští dva roky. Slečna nechápala proč a snažila se mi vnutit, že pokud číslo zruším, bude muset babička přejít na Twist. To mi ostatně babička tvrdila taky, že prý jí to Operátor říkal, předpokládám tedy, že tento trik používají u T-Mobile často. Po dalších deseti minutách slečna pochopila, že tudy cesta nevede a pochopila, že chci jen zrušit závazek na dva roky (resp. nepřeju si jeho prodloužení na základě telefonního rozhovoru), nikoliv zrušit telefonní číslo. Řekla, že mě ještě budou kontaktovat, že musí zjistit, jestli půjde udělat výjimka, že už to mají v systému prodloužené do 14.11.2010. Zatím mi nikdo nevolal.

Mezitím jsem volal babičce. Mobil zvedla teta. Popsala mi historku o plačící babičce, která s mobilem u brány čekala na někoho, kdo jí zavolá na operátora a zruší jí smlouvu. I teta musela před babičkou volat na operátora, pak ale musela odjet a mobil vzala s sebou. Volal jsem tedy na pevnou linku. Babička nezklamala, telefon zvedla po prvním zazvonění.
- Ahoj babi, tak to máš zařízené, nemusíš mít strach.
- A to teď budu zase muset kupovat kredit v trafice a dobíjet si to? Já už to neumím.
- Ne, bude Ti normálně chodit jednou měsíčně vyúčtování a zaplatíš si to, co provoláš.
- Ale ten Operátor mi říkal, že to tak nepůjde, že to bych musela mít tu novou smlouvu.
- Neboj babi, všechno bude fungovat tak jako teď…

Nemám rád, když ze mě někdo dělá debila. Nemám rád, když někdo podobným způsobem stresuje moji babičku. Starší lidé totiž bývají citlivější, na cokoliv, a poslouchat po ránu babičku, která je 400km daleko, jak se zalyká pláčem a chce jít za dědou (= umřít) není nic příjemného. Mobil byl pro ni vždycky na obtíž, cokoliv, co se vymyká z běžného stereotypu, na který je zvyklá už desítky let, ji stressuje. Nedivím se. Kouká na Novu a pořád vidí, jak podvodníci okrádají důchodce v převlečení za plynaře, elektrikáře… Teď si tam nově zařadila i Operátora.

Jednu věc ale nechápu. Jak je možné, že T-Mobile jen na základě telefonátu s dotyčnou osobou může prodloužit smlouvu se závazkem na dva roky? (tu první smlouvu před dvěma lety babička sice domluvila po telefonu, ale podepsala, což je sice lidsky vyčůrárkárna, ale podle zákona košér) Patrick mě přesvědčoval, že takto smlouva prodloužit nejde. Operátorka mi zase tvrdila, že po telefonátu s babičkou to prodlouženo bylo a musí zjistit, jestli lze v tomto případě udělat výjimku. Uvidíme, každopádně přijde-li smlouva, následovat bude protest, v té chvíli bych věřil, že už to T-Mobile tak snadné mít nebude, narozdíl od babičky. Tu si totiž raději převedu pod svoji SIMkartu. Věřím, že O2 jí podobnými nesmysly otravovat nebude.

Po říjnové “oťukávce” tiskových konferencí Alza.cz naplánovala na dnešní dopoledne další setkání s novináři. Tentokráte namísto luxusního hotelu zvolila místo sobě bližší - kamion naplněný těmi nejžhavějšími novinkami z oblasti elektroniky pro letošní Vánoce a první měsíce příštího roku. Bohužel, dvě hodiny před začátkem tiskové konference dorazila všem přihlášeným novinářům následující SMS: “Dobrý den, tisková konference v kamionu HP se nekoná. Během noci byly rozkradeny veškeré produkty. Omlouvám se.” Tomu se říká dvojitá smůla.
Update 14:00: už si toho všimly i Novinky: Zloději vykradli kamión s nejmodernějšími počítači

Když už po delší pauze píšu tento post, omluvím se rovnou za svou “neplodnost”. Není způsobena tím, že by mě snad psaní přestalo bavit, jen se nedostává času. Každou volnou chvilku věnuju dolaďování chaloupky na horách tak, aby z ní byl už letos v zimě připravený příjemný penzion nabízející ubytování v Krkonoších v podmínkách komfortních nejen pro čipáky (od slova chip), ale i pro rodiny s dětmi. Samozřejmostí tedy bude kabelová LCD televize a vysokorychlostní internet na každém pokoji. Pokud by se tady toulal grafik, který má trošku času a poladil by mi barvičky (moje hrubé návrhy nevypadají o moc líp než provizorní titulka, ale představu mám poměrně jasnou), budu rád, když se ozve na mail nebo hodí kontakt do fóra. Na odměně se určitě domluvíme k oboustranné spokojenosti.

Neodpustím si zabrousit ještě do her. Poté, co Vochozka i Pavlíček prodali svá impéria, je na scéně poměrně klid a stojaté vody nerozčeří ani fakt, že se dva skoroplešouni (já a Martin Balhar z CD Projektu) potkali v jednom z vyhlášených kadeřnických salónů v centru Prahy při zkrášlování svých pěti chlupů na hlavě.

Zato BonusWeb by si zasloužil Guardiana. Sotva se kluci rozloučili se šéfredaktorem v souvislosti s příchodem datadisku Wrath of the Lich King k World of Warcraft, zákeřně toho zneužil externista Tomáš Bouzek a přispěchal s tématem, které v titulku slibuje polemiku nad vydáváním demoverzí coby ochutnávek finální podoby her. Článek je ovšem zmatený jako rozháraná fenka a tak se povrchně zaobírá stesky nad protipirátskými ochranami, hardwarovou náročností her, cenovou politikou, zpožďováním českých verzí a spoustou dalších podružných témat. Ostatně, čtenáři mu nekonzistentnost dávají v diskusi pořádně sežrat a já se jim nedivím. Jenom se divím autorově reakci: “Polib mi p***l, co všechno mi chcete ještě vyčítat? Končím tady, snad jste spokojený…”  Takže si zahraju na šéfredaktora a dám Ti, Tome, jednu radu: když už něco píšeš, měl by ses nad tím první pořádně zamyslet, aby sis to pak uměl obhájit. Ufff, už aby si Vrah přestal hrát s iPhonem a žít virtuální život a trošku si na ty náctileté externisty dohlídnul. (autorem zmíněného příspěvku v diskusi není autor článku)