Vreco.cz

Tiscali Games o tom sice psali už před týdnem, ovšem jen letmo. Martin Balhar, ředitel české a slovenské pobočky CD Projektu, které šéfoval od jejího vzniku, ukončil k 19. únoru své působení ve společnosti a na jeho pozici nastoupil Gremlin, dosavadní šéf lokalizací, který v CDP také působí od jeho zdejších počátků. Jako blest z čistého nebe dorazila obchodním partnerům zpráva informující o tom, že se obě strany dohodly na okamžitém ukončení spolupráce (jak už to tak ostatně při podobných rychlých odchodech bývá). Nechtěl jsem o tom psát dvouvětnou novinku, takže jsem se pokusil obě strany zkontaktovat.

Artur Sawka, jednatel společnosti CD Projekt (mateřské společnosti), se mě snažil přesvědčit, že nejde o žádnou rychlou změnu ze dne na den. “O naší další možné spolupráci jsme před zmíněnou dohodou diskutovali několikrát. Bohužel Martinovy zdravotní problémy nedovolují, aby se koncentroval na práci v CD Projektu tak moc, jak naše společnost potřebuje. Proto jsme se dohodli na ukončení spolupráce k 19. únoru,” odpověděl na můj email Artur Sawka.

Ačkoliv z Arturova mailu bych spíš soudil, že Martin začal mít problémy s alkoholem (to je to první, co si při uvedení takového důvodu v podobných případech vybavím :-)), zlé jazyky v herní branži tvrdily, že příčinou Martinova odchodu je něco jiného. V zásadě potvrzovaly diskuse Martina Balhara s vedením CD Projektu, jejich obsahem ovšem neměla být jeho zdravotní situace, jako spíš zdraví společnosti. Její česká a slovenská pobočka údajně vykazovaly v poslední době velmi špatné finanční výsledky, snižující se prodeje a právě o tomto měly být ony bouřlivé diskuse. Na přímý dotaz toto Artur nevyvrátil, jen zopakoval, že jediný a oficiální důvod je jeho vyjádření z předchozího mailu.

Pokusil jsem se zkontaktovat i Martina Balhara. Napoprvé jsem jej zastihl ve chvíli, kdy o tom nemohl hovořit (ne, opravdu se nevyjadřoval jako člověk, který má problémy s alkoholem :-)). Po dohodě jsem tedy volal druhý den, ovšem marně, už jsem se nedovolal.

To, že se v CD Projektu něco děje, se dalo tušit již dříve, kdy Chalid Himmat, jeden z klíčových lidí, odešel do Cenegy. Zhruba rok nato se na místo marketingového ředitele se vrátil Pavol Galko, který stál u zrodu české i slovenské pobočky. Tu předtím opustil poté, co si rozjel vlastní byznys. Krátce před koncem loňského roku se do společnosti vrátil a kdekdo by čekal, že vedení firmy se ujme právě on. Jeho podnikatelské aktivity ovšem dále trvají, z čehož nejsou vlastníci CD Projektu dvakrát nadšení, proto řízení jejich české a slovenské dcery svěřili Milanovi Czarnowskému alias Gremlinovi. Výhodou pro Poláky může být jeho znalost polštiny :-), uvidíme, jestli pro hráče bude pozitivní jeho herní minulost. 

Gremlin je bezesporu člověk, který toho pro herní komunitu mnoho udělal. Rozjel lokalizace téměř všech CD Projektem vydávaných titulů v “profesionální české verzi” (pořád se tomu výrazu musím smát, protože si představím Pavola Galka, jak to vždycky prezentoval) v době, kdy se u nás počet ročně vydaných lokalizovaných her dal spočítat na prstech jedné ruky. Do té doby bezištně a zdarma překládal hry a zpřístupňoval je tak desítkám tisícům jazykově nevybavených hráčů. Doufejme, že mantinely, které má svými nadřízenými nastaveny, umožní Gremlinovi držet si i nadále tvář člověka s nálepkou “from gamers for gamers” a že se s novou úlohou popere co nejlépe. Přeju hodně štěstí v této nelehké době.

Od podzimu loňského roku čeřily titulky deníků (webových i tištěných) informace o prodeji významného internetového prodejce Kasa.cz. Dobře načasované fámy o tom, že se společnost prodává, prosakovaly na veřejnost, vedení společnosti je dementovalo a novináři o tom nadšeně spekulovali, což považuji za výbornou předvánoční kampaň, navíc úplně zadarmo. Společnost, kterou před téměř desíti lety založili Tomáš Richtr s Martin Kasa a postavili ji na prodeji mobilních telefonů (za přispění Petra Kasy, Martinova bratra, který toho času působil v GSMobilu), se nakonec neprodala, pouze zfůzovala s ObchodníDům.cz a počátkem letošního roku neváhala vydat několik tiskových zpráv, kde sama sebe označila za největšího domácího maloobchodního internetového prodejce se spotřební elektronikou. Zní to dobře, v Kase to dobře vědí a jejich PR oddělení by mělo dostat pochvalu. Novináři po tom totiž skočili jako slepice po flusu a odpapouškovali to doslova, aniž by se zamysleli.

Nezklamal ani Karel Wolf na Lupě, který dokonce redakčním textem obhajoval, proč je Kasa.cz s obratem 2,2 miliardy větší než Alza.cz s loňskými tržbami ve výši 3,2 miliardy korun. “Tady je třeba podotknout, že obratově větší Alza.cz se specializuje na prodej počítačů, ne elektra.” Tuším, odkud ono vysvětlení pochází. Moje spekulace je následující. Karel si přečetl tiskovou zprávu Kasy a v ní větu: “…Tímto spojením vzniká největší maloobchodní internetový obchodník se spotřební elektronikou na českém trhu…” Karel se zeptal v Kase, jak to vlastně mysleli, a máme tady vysvětlení toho, proč je největší Kasa a ne Alza

Teď se zkusím zamyslet já a rovnou se ptám, co je to vlastně elektro? Když kouknu na sortiment obou obchodů, na Kase.cz najdu sekci počítače a příslušenství, kde si můžu koupit pevný disk, stejně jako paměť do počítače, tuningové PC case, větráčky do počítače i takové drobnosti, jako jsou SATA kabely. To, že je to jedna sekce z mnoha, není omluva specializace. Pominu-li vibrátory, u Alzy.cz taky najdu notebooky, digitální fotoaparáty, videokamery či televize - to není elektro? To, že každý umí prodávat něco jiného a Alza.cz je v myslích mnoha lidí synonymem pro obchod s počítači přeci ještě neznamená, že se ty obchody principiélně nějak liší, nebo se mýlím?

Půjde-li to takhle dál, pak se v těch největších projektech českého internetu ani nevyznáme. Vyženu-li to ad absurdum, může to dopadnout tak, že budeme u Aktuálně.cz číst: největší internetový zpravodajský server (a z Centrum Holdings vysvětlí, že je tím myšleno čistě internetový = nezaštítěný tištěnými redakcemi), zatímco iDNES bude největší zpravodajský server (= specializující se na zpravodajství, nezaštítěný portálem) a Novinky.cz budou největší zpravodajský server (= co do počtu lidí). Alza.cz bude největší internetový obchodník, Kasa.cz největší internetový maloobchodní prodejce spotřební elektroniky (v České republice) a Mall.cz největší maloobchodní prodejce spotřební elektroniky (ve střední a východní Evropě). A protože rádoby odborní novináři ani dnes nerozlišují drobné nuance a skáčou mistrům PRistům na špek, budou lidi s tím nej… žebříčkem mást hodně dlouho. Vlastně do doby, než jim dojde, že lidem je to vlastně fuk, ty zajímá cena, kvalita a to, kdy jim zboží přijde domů.

PS: Tip pro Lupu - jestli bych opravdu někoho rád viděl v NetClubu, pak je to šéf Alzy.cz Aleš Zavoral. Myslím, že při rozhovoru s Milošem Čermákem by mohlo být velmi zajímavé si poslechnout, jak se jeden podnikavý student se živnosťákem v kapse z téměř bazarového prodavače v zapadlém krámku v Holešovicích stal lídrem českého internetového trhu. Bez dluhů, půjček i zahraničního rizikového kapitálu.

Vrecův blog, nejnovější vydání. Čtěte Vrecův blog… Kdo stojí za zemětřesením v EA Czech? Cenzura na domácích herních webech! Neznámá lamka z ulice celebritou herní scény! Šéfredaktor Tiscali Games neumí česky! BonusWeb neplatí honoráře! Kdo má přezdívku Mastňák Larry? Kam píší lamky z ulice? Čtěte poslední vydání Vrecova blogu a dozvíte se víc!

Od doby, co skončilo mé angažmá v BonusWebu a spolu s ním i pošťuchování se s Jaydeem, mi herní webmagy přišly děsně nudné. Až do dneška. Tomáš Bouzek aka Ankita Mishra aka rommel, toho času herní novinář (jak se sám označuje, já osobně bych se velmi bál ve spojení s jeho jménem vypustit z úst slovo novinář) opět dokázal rozčeřit stojaté vody herní scény. “OT: jak někde nechávají psát (a publikují bez přečtení) ne úplně snadné články o herním průmyslu kdejakou lamku z ulice a ještě ji zpětně odmítnou vyplatit honorář.” - píše Jaydee v SMS na Tiscali Games.

“Uff, nestačím se divit. Stránky, na kterých například v klidu vyjde recenze s chybějící diakritikou se snaží mentorovat o tom, jak editovat články? Bez znalostí kauzy obviňují konkurenci z neplacení honorářů? Kašpar české herní scény (kolega říká mastňák Larry) opět nezklamal :). Co také čekat od člověka, který na party, tedy společenskou akci, dorazí jakoby právě skončil s prací na zahradě,” kontruje Vrah, šéfredaktor BonusWebu, na svém blogu.

Pointa je jednoduchá. Jednoho dne si Tomáš Bouzek řekl, že má vytříbený sloh a zkusí toho využít. Napsal článek, který byl nějakým omylem zveřejněn na BonusWebu (Vreco.cz informoval :-)). Natěšen úspěchem se rozhodl populárně-populistické téma o tom, jak jsou hry drahé a lidi by měli donutit distributory/prodejce kradením či nakupováním na bazaru ke snížení cen, zpracovat do série několika dalších článků stejné bullshit kvality, které už naštěstí editorským sítem na BW neprošly.

To Ankitu Mishru rozezlilo. Začal za tím hledat spiknutí Polácha, EA a CD Projektu, cenzuru BonusWebu a bůhvíco ještě. Jeho onanie v diskusích zde na blogu pobavily spoustu lidí. Poradil jsem mu tedy, aby se nenechal odradit cenzory a založil si blog, kde může své texty publikovat bez omezení. To jsem ani ve snu netušil, kam to všechno povede. Články jsou v podružné sekci, stejně jako příspěvky v Blogu (ještě jsem neviděl blog, kde jsou nejnovější příspěvky úplně dole a navíc v podrubrice), titulní stránku totiž zdobí velmi promazaná komunikace s Ondrou. I přes chybějící příspěvky rommela je každému jasné, co bylo smazáno: prudící dotazy, kdy už konečně vyjdou jeho úžasné články. A dotazy hodné ultralamky. Vtipné je, že člověk stěžující si na cenzuru sám maže vzkazy, které se mu nelíbí, jak přiznává ve včerejším update.

Ale zpět k Ankitovi. Jeho stesky vyslyšel šéf Tiscali Games Jaydee, který z nich vytušil, že BonusWeb si objednal nějaké články o ekonomice či zákulisí herní scény u tohoto grafomana, zveřejnil je a následně je odmítl zaplatit. Pravda je taková, že to, co BonusWeb vydal, zaplatil, ovšem Ankita Mishra chce zaplatit i jeho nevydané, nikým neobjednané bláboly. Domnívá se totiž, že jsou skvělé a BonusWeb je neuveřejnil na základě “rozkazu Polácha a CD Projektu”, proto když nepochodil u BonusWebu, měl jsem mu honorář za jeho nevydané články poslat já sám, jinak na mně pošle armádu schopných právníků. On přece píše dobře, potvrdil mu to šéfredaktor Score (WTF, Bludře?) i redaktor fotbalzive.cz (co Ty na to, Tukane?) a dokonce i šéfredaktor BonusWebu. Divné, že ten mu následně odmítl články zveřejnit, co?

Ondra Zach pak nabízí na svém blogu vysvětlení: “Ankita Mishra (Tomáš Bouzek) je člověk, jehož názory na herní průmysl se mi zdály zprvu zajímavé. Dostal prostor na BW. To si Tomáš Bouzek zjevně špatně vyložil, že mu na BW otiskneme každý článek – prý potřebuje peníze – a začal posílat jeden článek za druhým. Bohužel, aniž by si jakkoliv vzal k srdci připomínky k článkům předchozím; především požadavek na ucelenost. Po odmítnutí dalších článků se Tomáš Bouzek urazil a začal vyhrožovat právníky, že za otisknuté články požaduje honorář… Tedy pro pořádek - on chtěl peníze i za nevyžádané NEVYDANÉ články a také vyhrožoval právníky :). Tomáš Bouzek se posléze uchýlil k otištění mé soukromé komunikace po ICQ, trapně ale vymazal většinu toho, co psal on mě. Ani se nedivím – také bych se styděl…” Každopádně rýpnutí do Tiscali nechybí ani zde.

A co na to Ankita Mishra, kterého zprvu každý považoval za náctiletého puberťáka, ačkoliv on sám se nyní tituluje Mgr. a upřímně bych opravdu rád věděl, zda se tímto titulem chlubí, nebo jej skutečně získal? “Velmi rád bych ze srdce poděkoval panu Poláchovi (www.vreco.cz) za zásluhy o zveřejnění dehonestační poznámky na serveru www.games.tiscali.cz ve formě OT. Ne každému se mé články musí líbit, ale generelně na ně byly vždy ohlasy spíše pozitivní než naopak… Kdo tento poněkud krkolomný a nesmyslný text pochopil, má bod k dobru. Jsem zvědav, do kdy redaktora, který tento češtinářský paskvil vypotil, vyhodí!” - není třeba děkovat, já děkuji za stránky, u nichž se opravdu a upřímně bavím. Stejně jako u onanistických příspěvků nad tím, jak neustále dokolečka opakuješ něco o tom, že ohlasy na Tvoje články jsou veskrze pozitivní, zatímco já čtu pravý opak… asi čtu špatné weby. A kdo vyhodí JDho? To jsem taky zvědav

“Panem Poláchem opovrhuji jako jedním z nejhorších lidí, s kterými jsem si měl tu “čest” dopisovat. Ukončit někomu začínající kariéru může opravdu jen velmi ošklivý člověk.” Nepovažuju se za žádného modela, na druhou stranu si Tomáši nepamatuju, že bychom si spolu kdy dopisovali - tímto děkuji Vrahovi, že ani na Tvoje četné žádosti můj email a ICQ nepustil z ruky Tak hodně štěstí, nenech se odradit, bloguj a piš dál. Show must go on!

Další perný, krizí přiostřený týden je za námi. Hned v pondělí jsem si byl v české pobočce Electronic Arts v Praze na Pankráci otestovat Burnout Ultimate Paradise. Mimo jiné i proto, abych zjistil, jestli je za zemětřesením v české pobočce tajemné spiknutí Tomáše Bouzka aka Ankity Mishry aka Rommela, jak psal na svém blogu: Podle zákulisních informací má být vyhozen komunitní manažer EA CZECH Jan Pořízek. Žádná škoda. Hold padáka dostal i zbezdůvodné napadení mé osoby. Bohužel, život je krutý. (doslovná citace bez korektury)

Ačkoliv je pravda pochopitelně někde úplně jinde (článek na Tiscali Games relativně dobře popisuje příčiny horších než očekávaných výsledků - česká pobočka navíc doplatila na to, že EA má nového regionálního ředitele pro region střední a východní Evropy, který potvrzuje přísloví o tom, že nové koště dobře mete), jsem překvapen, jak dobrými informacemi tento psychicky nevyrovnaný člověk disponuje. Ani lidé pohybující se na herní scéně přesně nevěděli, kdo všechno v EA Czech přežil a čí služební telefon už zůstane hluchý, případně dostane nového majitele. Tomáš Bouzek přitom asi jako první (update: první byl JD, ale přehlídl jsem to v jeho SMS, které rommel obšlehl) informoval jak o odchodu Jana Pořízka, tak i Martina Kormana z EA Partners (dříve působil mj. v Intelu) a marketingového ředitele Borise Tománka. Toho jsem si nechal nakonec, protože na jeho odchod bych si nevsadil ani při kurzu 20:1. Krom toho, že jde o služebně nejstaršího zaměstnance české pobočky (doufám, že se nemýlím), mezi jejíž zakladatele patřil, už několikrát prokázal, že jeho pozice je silnější než pozice tehdejšího šéfa české pobočky Otto Jermana.

Ale zpět k Burnoutu. Určitě ode mě nečekejte recenzi. Spíš dva postřehy. Tím prvním je potěšení nad tím, že česká nadšenecká scéna ještě žije. Stydím se, červenám se, že jsem neznal herní sajtu vokr.com - marketingoví mázi z EA se na mě kvůli tomu dívali, jako bych žil pět let na měsíci. No, tak teď už jsem z měsíce zpátky na Zemi a znám i jejího majitele. Hodně mi připomíná mě před 10ti lety, stejně jako mi samotná stránka připomíná BonusWeb. I tento inzerát. Takže pokud se chcete realizovat, máte možnost.

Ten druhý postřeh je důvod, proč mi psaní jakýchkoliv dojmů ze hry přijde jako mlácení prázdné slámy. Prostě si to zkuste sami. Demo, které EA vypustilo, je totiž plná hra, jen s časovým omezením. Je to zajímavý a průlomový pokus o ucpání úst pirátům (nemůžeme si vyzkoušet plnou hru, proto krademe) i o distribuci. Hru si totiž můžete zaplatit přes internet a odemknout zakoupeným klíčem. Tím v řetězci výrobce - vydavatel - prodejce - zákazník odpadá jeden článek; vtírá se otázka, zda “na pokus” nebo “na pořád”. EA se totiž nechalo slyšet, že to s online distribucí myslí vážně a už letos by mělo v této oblasti výrazně posilovat. Tož jsem zvědav.

S nepříliš kladnou odezvou se setkala nucená změna hesla komunitního serveru LíbímSeTi. Od 14. ledna totiž bez jeho změny nemůžete využívat služby serveru. Namísto vašeho profilu, diskusí, chatu či seznamky se totiž všude vtírá text, který vás vybízí ke změně hesla kvůli zvýšení bezpečnosti a bez tohoto kroku vás nikam nepustí. To o bezpečnosti je jedna půlka pravdy. LíbímSeTi totiž až dosud ukládalo veškerá data o uživatelích včetně hesel v plain-textu, rozuměj v nezašifrovaném formátu. To znamená, že kdokoliv, kdo se k danému souboru dostane, může zneužív libovolné heslo uživatele a to jak na “Líbku”, tak na jiných službách, na nichž příslušný návštěvník používá stejné jméno a heslo. Což se všeobecně předpokládá, pochybuji o tom, že vy máte pro každý server svoje unikátní jméno a unikátní heslo. Vaše právě zadávaná hesla jsou nově ukládána šifrovaně do MD5 formátu, takže první půlka pravdy neklame. Opravdu je to skokově bezpečnější.

Jenomže druhá půlka pravdy je ta, že si původní bezpečnostní díry, možná spíš bezpečnostního kráteru, někdo všiml, na server se dostal a nic mu nebránilo v tom si stáhnout celou databázi uživatelů včetně jejich hesel. A ve chvíli, kdy LíbímSeTi hystericky podsouvá stránku o nutnosti změny hesla tak razantně, že bez ní nelze s aplikací pracovat, danou spekulaci jen podporuje.

Jak se to mohlo stát? Jednoduše. Původní způsob ukládání způsobený organickým rozvojem, kdy se z pidiwebu stala jedna z největších stránek, by sám o sobě byl průserový. Ostatně i Seznam do určité doby (přesněji do svého prvního bezpečnostního auditu) ukládal uživatelská jména a hesla uživatelů v plain-textu. Jenomže Líbko mělo těch bezpečnostních děr o poznání víc a mezi jinými tam byla poměrně školácká chyba, která umožňovala dostat se na server velmi laciným trikem.  Stačilo vložit jeden PHP script a “hacker” si s celým LíbímSeTi mohl dělat, co se mu zlíbilo. A jemu se líbilo. Asi to nebyl žádný hacker, spíš někdo, kdo se chtěl pobavit a nakonec na sebe administrátory upozornil hloupými triky se zahlcováním MySQL databáze. Jak dlouho se na serveru pohyboval a co všechno uniklo, však dodneška neví ani v LíbímSeTi. U pidiwebu věc, nad kterou každý mávne rukou, u serveru, který se snaží tvářit jako velký a seriózní projekt a jeho majitelé se jej snaží prodat za stamiliony korun, neodpustitelná věc.

Věrohodnosti serveru a jeho provozovatelů nepřidává ani fakt, že na přímé dotazy Lupy podložené konkrétními fakty a důkazy, odpověděl Tomáš Kapalín vytáčkami, převáděním problémů jinam a uváděním nesmyslů (krádež třetiny historické zálohy z vyřazených serverů - ha ha… i když, nedivil bych se, kdyby i tohle byla pravda a lednový hack nebyl druhým, ale třetím problémem LíbímSeTi). Přitom by stačilo říct něco ve smyslu: “sorry, měli jsme chybku, přes kterou nám unikla data. Je dost možné, že jsou tam i vaše hesla, prosím, změňte si je, chybku jsme opravili a zvýšili zabezpečení jak vašich dat, tak našich serverů.” Ale lhát a vykládat, že jde o reakci na útok z přelomu srpna a září loňského roku, kdy hackeři také získali data uživatelů z nezabezpečeného LíbímSeTi, nepůsobí vůbec důvěryhodně.

Ano, i tehdy přišlo Líbko o data, ale očividně se nepoučili, druhý lednový víkend se totiž se situace opakovala. Ale když na jednu stranu tvrdím, že jde o reakci na útok z přelomu srpna a září, proč nutím uživatele po čtyřech měsících takto drasticky měnit hesla? Navíc pomocí funkcionality ušité horkou jehlou a nasazené bez otestování, což bylo příčinou toho, že zpočátku ani pořádně nefungovala a lidé s ní měli problémy. Provozovatelům mohlo být jasné, že takový průser se neutají u žádného většího projektu. A už vůbec ne v LíbímSeTi, kde je nálada v souvislosti s vnitřní reorganizací, související se snahou majitelů svůj klenot prodat, hodně pod bodem mrazu.

Nutno vyzdvihnout dobrou investigativní práci Lupy, která na problém jako první upozornila. Příchod Patricka Zandla jí nadmíru svědčí. Škoda jen, že Patrickovi se v článku na Lupě rozplynula pointa, která přiměla Líbko k opěvovanému (a jinde automatickému) šifrování hesel v MD5: fakt, že si na serveru LíbímSeTi někdo dělal, co chtěl a přitom si mohl stáhnout, co se mu zlíbilo, aniž by si toho kdokoliv všiml. S takovou Líbko kupce hned tak nenajde, obzvláště ve chvíli, kdy dobu prudkých nárůstů jeho návštěvnosti i příjmů (po příchodu ex-obchodního ředitele Seznamu Tomáše Kapalína) přichází doba stagnace a nástupu Facebooku, který nyní LíbímSeTi válcuje ve všech ohledech. Je pravdou, že je také doba konsolidace a nákupu serverů, ale spíše těch levných než těch, k jejichž získání je potřeba půl miliardy…