Kterak se Ludan v Praze ztratil
Vreco, musíš mě najít, nevím kde jsem a dochází mi baterka v mobilu," uslyšel jsem ve svém mobilním telefonu zoufalý Luďkův hlas. "A kde teda jseš Luďo?" zeptal jsem se. Nevím, nevím. Víš že mám piču v hlavě a v Praze se moc nevyznám. Jsem vylezl z ubytovny, měl jsem sebou všechny věci, nasedl jsem na tramvaj a jel někam do piče," popsal mi Luděk. Vzhledem k tomu, že jsme nebydleli spolu, jelikož já jsem měl nocleh zajištěný kde jinde než v internetové kavárně :-) a Luděk na studentských kolejích, kde opět zpestřil jinak nudný den tamním "starousedlíkům". Nasedl jsem tedy na Hradčanskou a poté nasedl na tramvaj a začal jsem Luďka, kterému jsem předtím nařídil, aby zůstal stát na tramvajové zastávce, hledat.
Cestou jsem přemýšlel o tom, kde se může ten primitiv nacházet. Bylo docela hodně možností, kde ho najít, jelikož z Hradčanské mu na kolej jezdily všechny tramvaje odtamtud odjíždějící, čili i Luji sedl do první tramvaje, která z jeho výchozího bodu odjížděla, avšak spletl si směr a vzhledem k tomu, že jel minimálně čtyři zastávky, mohl být kdekoliv. Z myšlenek mě ale vytrhl telefon. Ano, byl to Luji. Vreco, kde kurva seš? Já už tě tu čekám a ty nikde," rozčiloval se nad mou neschopností Luji. Uklidnil jsem ho, že jsem již na cestě a že místo bezduchých nadávek by mi raději mohl sdělit, jak se jmenuje zastávka, na které mě čeká. Nevím, tomu nerozumím. Jak jako jmenuje. Kde to mám kurva najít?" seřval mě za můj "pitomý" nápad Ludan. Vysvětlil jsem mu, že na každé zastávce je nahoře něco jako plíšek s názvem zastávky a nad ním jsou napsané i čísla. "Jo, už to vidím," zaradoval se Luji a nadiktoval mi všechny potřebné údaje. Díky tomu jsem zjistil, že Luji jel nejenže opačným směrem, ale namísto čtyř zastávek celých sedum a že se nacházel i v pro mě zcela neznámých končinách, odkud jsem ho však dokázal bez problémů vyvést ven. Předcházelo tomu však ještě naše setkání, kteréžto málem dopadlo tragicky, jelikož Luji, když mě uzřel, měl takovou radost, že za mnou okamžitě vyrazil, přeskočil zábradlí a málem jej srazila projíždějící žlutá škodovka. "Luďo, co blbneš?" tázal jsem se překvapeně. "To je v pohodě Vreco, hlavně, že už jseš tady," odpověděl Luji a spokojeně se mnou nasedl do tramvaje mířící na Hradčanskou.
Tam jsme nasedli na metro a vydali se na Václavské náměstí, kde se Luji dokáže alespoň trochu orientovat. Pak jsme si zašli s Claudií na oběd, kde Luji opět perlil a ačkoliv jsem se dlouho rozmýšlel, jestli to stojí za novou příhodu nebo jenom za odstaveček v příhodě této, rozhodl jsem se nakonec, že o tom napíšu samostatnou příhodu Luji a oběd, aneb kterak jsme s Claudií s Ludanem na oběd šli.