Firma JRC pořádala Populous party
PARTY REPORT - place: Jazz klub U staré paní, date: 11. 12. 1998, time: 19:00
Než to všechno začalo...
Je pátek večer, krátce po čtvrt na šest a můj vlak přijíždí na pražské hlavní nádraží na kolej třetí. Vlak je na příjezdu asi o pět minut opožděn. Celý rozlámaný po bezmála šestihodinové cestě vystupuji z tohoto hromadného dopravního prostředku a kráčím směrem k hlavním vchodovým dveřím, kde by mě měl již čekat Cuky, který bude obhospodařovat webové stránky BONUSu během mého přílišného zaneprázdnění. :o) Spolu se pak vydáváme kam jinam než do internetové kavárny PL@NETA a poté míříme na metro a na místo konání Populous party. Již ve vlaku se však setkáváme s dalším člověkem, který má na party taktéž namířeno. Ve svém "esesáckém" kabátě se ke mně totiž v metru připlížil samotný "Veliký" Ondřej Malý :-))) a do Jazz klubu U staré paní jsme se pak vydali společně.
Stačilo nám už pak pouze najít ulici Michalskou, kde tento "lokál" sídlí, jelikož před ním už důlek vyšlapal LUKE a jeho kamarád. Samozřejmě nebyli sami, jelikož před klubem v té době (asi 18:45) zaplněným pouze hrstkou pořadatelů z JRC, stepoval také rošťák Varoščák ještě s něký, ale už si nevzpomenu s kým. Chvíli jsme jen tak kecali na chodníku, ale pak nám začala být zima a poté, co se přihnal nějaký "zájezd" pozvaných hostů a udělal "nájezd" na klub, tak jsme taktéž rozrazili jeho dveře.
Až to všechno začalo...
Hned u nich nás uvítaly sličné pořadatelky Anička a Petra Daniela, jak jsme pojmenovali jednu ze zaměstnankyň JRCčka. Každý jsme dostali po jedné igelitové tašce plné krásných dárečků a šli jsme si vystát řadu na pověšení našich kabátů. Jelikož jsme přišli celkem brzy, patřili jsme mezi ty šťastlivce, na něž se ještě ramínka a věšáky dostali, ale ti za námi už takové štěstí neměli a své bundy dávali, kam se dalo. Poté jsme si poslechli kratičký úvod ve spodní místnosti, kde měl být připraven program a vydali jsme se ihned nahoru, kde bylo zase připraveno pohoštění, které nás v tu chvíli zajímalo víc. :o) Ale nedělali jsme to pro sebe, to ne. Vzhledem k tomu, že se stoly pod tíhou tolika jídla prohýbali, nechtěli jsme riskovat a tak jsme se je snažili co nejdříve a co nejvíce odlehčit. :-))) Až už jsme byli plní, rozhodli jsme se s LUKEm, ze pujdeme ven na ulici a propašujeme dovnitř nějaké pěkné slečny, abychom měli dámskou společnost. To bylo krátce před osmou hodinou, sdělili jsme to Cukymu a Lukovu kámošovi a v tom, co jsme měli na sobě (Luke riflovou košili s krátkým rukávem a já tričko s dlouhým rukávem) jsme se vydali do ulic pražských "na lov" do pětistupňového mrazu.
V Praze byla opravdu vyjímečně teplá noc...
Prošli jsme Michalskou, zamířili na Václavské náměstí a potom na "Staromák". Vůbec nám nebyla zima, jak by přece mohla. :-) Vždyť byla teplá zimní noc a i kolemjdoucí zahaleni do svých kožichů nám dávali svými pohledy najevo, že je velice teplo. :-))) No a pak jsme neodolali a zamířili do redakce Mladé fronty DNES, Lukova to působiště, kde jsme sedli k internetu a oba začali chatit na svých oblíbených chatech se svýma oblíbenýma kecalkama a lámali jsme je a lámali, ale měli jsme smůlu, neboť téměř žádná z nich nebyla z Prahy a ty co byly, tak buď pracovaly nebo nemohly. :o( Tak jsme kolem desáté hodiny vyrazili zpět na party. Samozřejmě jsme to vzali opět oklikou přes Václavák, zrovna zkončilo kino, takže jsme si dělali menší naděje, ale když jsme zjistili, jak nevěřícně na nás dva spoře oděné švarné jinochy všichni po uši zahaleni do svých šál, kožichů a beranic zírají, raději jsme se nikoho nedotazovali a vrátili se na zpět na party "s prázdnou". A co jsme nezjistili. Cuky a Lukův kámoš někam záhadně zmizeli a ten večer už jsme je neviděli. Museli jsme se tedy prozatím spokojit s Malým. :-)
Proměna ošklivého Andrewa v hodného strýčka Andrejíčka...
Nahoře jsme se opět trochu posilnili, dali si něco "na zahřátí" a sešli do místnosti s programem, který však již skončil a už tam byla jenom zábava. Tam jsme potkali ANDREWa, kterého jsem v ten večer viděl sice několikrát, ale zapamatoval jsem si ho ve třech pozicích:
1) Kterak Andrew po našem příchodu znuděně u stolku v rohu seděl a před sebe do neurčita znuděně zíral,
2) Kterak Andrew pookřával a Tomáše Mrkvičku k napsání recenze na nějakou tu novou hru komickým způsobem přemlouval,
3) Kterak již dobře naladěný Andrew se do rytmu hudby ve svém koženém oblečku, kovbojských botách a erotických :-) brejličkách pohupoval.
U mixáku BEDLA, máš z toho šok...
No...opusťmě Andreje a věnujme se dalším událostem. Mezitím se uprostřed sálu dole utvořila kupa lidí (já, LUKE, Ondřej Malý, Tomáš Mrkvička (SCORE), Karel Papík, LUC, Tomáš Varoščák, BLUDR (GAMESTAR), Draken a Tomík (LEVEL)), která debatila o všem možným i nemožným a to nejen o počítačových hrách. :o) Poté to někteří vzdali a šli domů (LUC a Karel Papík - kterej vydržel ze šéfredaktorů českých herních magazínů nejdéle), někteří v debatě pokračovali a někteří (Draken, Mrkvajz a Tomík) šli pařit na hudbu, kterou ze svých "mixáků" poustěl s drobnými výpadky BEDLA. Ale všechno si u mě spravil tím, že pustil mé oblíbené Fatboy Slim, kteří sice taktéž jednou vypadli, ale BEDLA je pustil znovu a od začátku.
Až to všechno umíralo, polyspermiím pak dobře bylo...
Lidí ale valem ubývalo, někteří se loučili lépe, jiní hůře, například JRCčácká Anička, která se s námi loučila už o čtvrt na dvanáct a když jsme odcházeli o dvě hodiny později, Anička tam ještě byla! Rozhodli jsme se (všichni pisálkové, kteří tam zůsatali), že zajdeme do RADOSTi. Cesta byla skutečně zajímavá a ztrátová, jelikož jsme přišli o početnou část naší výpravy, ale elita (Mrkvajz, Bludr, Veliký/Malý, Já, rošťák Varoščák a jeho brácha) zůstala sjednocena a tramvají vyrazila do radosti. Během naší přepravy jsme vedli skutečně plodnou diskusi o "polyspermiích", která pobavila i většinu cestujících v jinak natřískané tramvaji a smáli se, i když netušili, co to polyspermie je. A tak jsme dorazili až k RADOSTi, ale když jsme zjistili, že vstupné činí celých 250 korun, raději jsme šli "K Mutantovi".
K Mutantovi, cesta dlouhá...
Cesta k Mutantovi byla skutečně docela dlouhá, i přesto, že jsme si ji zkracovali probíháním křižovatek a blokováním v provozu ostatním vozidlům či využíváním různých prapodivných předmětů, které jsme cestou našli. U Mutanta některé z nás s radostí uvítali, poté jsme se usadili dozadu dorohu, objednali si pivo a začali debatovat. Témata se přelívala, stejně jako pivo ze sudu do půllitrů a následně do našich hrdel, čárek na účtu utěšeně přibývalo a čas plynul a plynul. Až doplynul asi do čtvrt na pět, kdy u Mutanta zavírali a my jsme se rozjeli každý tím svým směrem.
THE END OF POPULOUS III PARTY REPORT