Dub 6

Nebojte, nebudu vymýšlet žádné laciné fórky, 1. dubna už bylo a spousta jiných se pokoušela ostatní napálit či pobavit. Já osobně za nejvydařenější aprílový žertík považuji článek Lidovek o tom, že operátoři se chystají zpoplatnit prozvánění. Spousta lidí se v diskusi plamenně rozčilovala, já za sebe říkám, že bych tohle občas i přivítal, protože jestli mi na mobilu jako vynálezu něco vadilo, pak to bylo právě prozvánění a opravdu trvá, než lidem vysvětlíte, že vás opravdu nemají prozvánět, pokud mají v úmyslu něco jiného, než vás naštvat.

Dalším, spíše nechtěným a krapet poaprílovým fórkem, byla návštěva Kateřiny Jacques v pořadu Jana Krause Uvolněte se, prosím. Nevím, jestli to Kraus věděl od začátku, nebo to bylo nechtěné, každopádně udolat Jacques její vlastní zbraní bylo dokonalé. Kdo neviděl, jak zastánkyně ekologických paliv a spalování biomasy odpovídá na dotaz, že do kotlů na biomasu se přikládá biomrkev, kterou si vypěstujete na zahrádce, nechť koukne do archivu ČT.

Do třetice mě pobavil email, jehož zveřejněním se Patrick Zandl vrátil mezi blogery na svém Marigoldu. Jde prý sice o smyšlenou firmu i lidi, ale aby iluze byla dokonalá, nesmělo by do mailu uniknout spojení Slavia TV; projekt, který realizovala konkrétní firma, jejíž technický ředitel se shodou okolností jmenuje Petr a obchodní ředitel zase Michal. Souhlasím ale s Patrickem, tak dokonalý a vtipný sloh se hned tak nevidí a pokud nejste manager či jeden z podílníků oné firmy, vůbec nezáleží na tom, o jaké firmě je řeč.

No a závěrem bych chtěl poprosit o radu všechny, kteří se šťourají v kolech, či se o ně jen více než zběžně zajímají. Po zjištění, že půjčovny horských kol ve východních Krkonoších zaspaly dobu a na webu nemůžu najít ani jedinou, jsem se rozhodl takovou malou půjčovnu otevřít v rámci služeb hostům ubytovaným v penzionu Krkonoše (v případě nevytíženosti kol samozřejmě i cizím). Problém je ovšem v tom, že sám vlastním 13 let staré horské kolo a od té doby jsem se v oblasti nijak nevzdělával. Dnes jsou v nabídce kotoučové brzdy, duralové rámy a já nevím, co všechno ještě, bohužel sám si netroufám vybrat nejlepší kolo v poměru cena/výkon, které by nebylo kanónem na vrabce pro to, co potřebuju. Takže pokud se tady někdo takový najde a bude ochoten se podělit o radu, budu rád, když se mi ozve v diskusi nebo na email.

Bře 31

Fanouškovské a komunitní weby vznikají a zanikají každý den, na tom by nebylo nic divného. Tento ovšem patřil mezi nejlepší svého druhu - onlinegames.cz. Web od hráčů pro hráče sice nikdy nevynikal brilantním slohem a zpočátku ani extra přehledným designem, to od něj ale ani nikdo nečekal. Své příznivce si našel zejména díky výborným funkcím a službám, které nabízel. Na první pohled totiž bylo vidět, že jej tvoří lidé, které dané hry opravdu baví, hrají je srdcem a snaží se z nich vytřískat naprosté maximum. A hlavně, že se je snaží vylepšit nejen pro sebe, ale i pro ostatní.

Duchovním otcem webu je Dandy. Když jsme se poprvé setkali, zhruba někdy před deseti lety, říkal jsem si: typickej pařan. Nadšenec do NHL (a léta jeden z nejlepších hráčů, který bodoval i v ESL a dalších progamingových aktivitách) tehdy kritizoval sebemenší chybičku v článcích o této hokejové simulaci a ve znalostech a informacích z tohoto ranku mu nemohl konkurovat žádný herní novinář. Nepatřil ale mezi klasické “prudiče”, naopak, vždy a rád upozorňoval na jakoukoliv novinku o NHL a jednu chvíli jsem ho podezříval, jestli pro EA nedělá webmastera - jeho tipy přicházely dříve, než se dostaly ke světovým herním serverům a mnohdy přicházely sotva pár minut po jejich zveřejnění na EA stránkách.

Srdcař každým coulem. Každou volnou chvíli věnoval webu a hlavně hráčům. Obdivoval jsem ho, protože práce s lidmi patří k těm nejtěžším a obzvláště v herní branži. Můžete se snažit sebevíc, stavět se třeba na hlavu a chodit po uších a nevděčným pařanům - křiklounům to stejně bude málo. Málokdo si umí představit, jak strašně moc dokáží takoví lidé vzít energii do další práce a vím, že i na onlinegames.cz byla takových nevděčníků spousta. Přesto OG fungovalo dál, až do dneška. Hlavní důvody konce vyjmenoval Dandy ve svém nekrologu takto:

  • Jak jistě všichni víte v rámci krize EA utáhla opasky a před nedávnem skončil i komunitní manažer EA Honza Pořízka a to předznamenalo konec spolupráce. Naše obavy se vyplnili a zajímavá podpora od EA končí a naše náklady jenom na samotný chod serveru jsou už v řádu desetitisíců a to bez velkého partnera dělat nejde.
  • Druhým faktem je web a stats. Ty jsou připraveny na migraci na nový systém, bohužel náklady na podobně kvalitní web roku 2009 pod 100.000.- nejdou.
  • Třetím faktem je samotná hra. Jak série NHL, tak FIFA (zde je aspoň mírný progres ke kvalitě) se trápí již několik let ve stejné hratelnosti.
  • Tohle všechno se dá při 1000% nasazení zařídit a překonat. Bohužel tohle všechno jsme dělali pro lidi co se hrou baví a chtějí si jí užívat. Zajímá je NHL a FIFA jako taková a je pro ně prioritou číslo jedna - dobře si zahrát a pokecat s přáteli. Tohle se mě osobně nedaří už delší dobu mezi hráči nacházet. Proto jsem se já i Alder rozhodli věnovat pouze věcem ve svém volném čase co nás budou bavit. Jestli je to v dnešním světě možné je otázka. Snad většina z vás pochopí naše rozhodnutí.

Je vidět, že pocit únavy a vyhoření dohnal i nezmara Dandyho a soudě z poslední příčiny konce OG ho i návštěvníci webu spíše vysávali, než aby mu dávali energii do další práce. Škoda; škoda pro EA, jejíž hry primárně propagoval, a zejména škoda pro všechny hráče. Ačkoliv měl OG větší záběr, pro mě byl spojen zejména s NHL a pro tuhle hru tým kolem OG udělal opravdu hodně. Pominu-li práci s komunitou, pak to svého času byly taky populární addony a další úpravy. Dandy říká, že neví, co bude dál. Hráči mohou doufat, že ho ukecá někdo z herních serverů alespoň na příležitostnou spolupráci. Je škoda, když lidé jako on, odborníci svých žánrů a sérií, srdcaři, zmizí beze stopy ze scény. Každopádně, chápu Dandyho pocity a přeju hodně štěstí v osobním i dalším pracovním životě.

PS: jak jsem se v diskusi dočetl, NHL komunita pokračuje zde - www.online-nhl.eu, takže GL a autorům hodně nervů a stejnou vytrvalost, jako měl Dandy.

Bře 9

Už několikrát jsem se na tomto blogu pozastavoval nad tím, jak novináři “seriózních” či “důvěryhodných” médií slepě papouškují tiskové zprávy či informace, aniž by se nad nimi zamysleli. Ať už šlo o zdražování elektřiny (poprvé, podruhé) či poměřování, který český eshop je největší. Koukám, že nejsem sám, komu tahle praxe vadí.

Milan Šmíd na svém blogu trefně komentoval módní trend poslední doby - fakt, že bohatí podnikatelé si kupují či zřizují média proto, aby formovali názor veřejnosti - jednou smutnou pravdou: Není třeba kupovat noviny, stačí kupovat novináře, přijde to laciněji (celá glosa). Daniel Dočekal mu oponuje pravdou ještě smutnější: Není třeba kupovat novináře. Laciněji to přijde, když novinář ve vlastní naivitě píše jak někdo píská.

Kdysi v novinách - nejen těch velkých a “seriózních” - fungovali editoři, přes které by řada úletů vůbec neprošla. Pamatuju si, jak mi coby patnáctiletému elévovi vždycky přepsali celý článek tak, že kdyby pod ním nebyla moje zkratka, ani bych nepoznal, že jsem ho sám napsal :-) Dnes už se asi editoři nenosí, a jestli jo, měli by někteří z nich raději chodit kanálama. Velmi trefné postřehy ze života přináší ve dnešním postu Jura Hlavenka. K jeho připomínkám si dovolím pár postřehů:

- nepřesnosti v MF DNES a Hospodářských Novinách. Neznám situaci v HN, ale pokud si pamatuju, v MF DNES fungoval poměrně precizní systém, kdy autorský příspěvek vždy prošel minimálně jedním, obvykle však dvěma editorskými zásahy. Nejprve šéfem rubriky, následně jejím editorem (při nosných tématech ještě hlavním editorem listu). I erudovaný autor totiž může ulítnout a chyby ve vlastním textu se vždycky hledají nejobtížněji.

- pokud jde o dárečky PR společností, je pravdou, že pět let zpátky byly v MF DNES zakázány i sponzorované zahraniční cesty na prezentace firem. Považovalo se to za “dáreček”, respektive jistou možnost úplatku. Jak je tomu dnes nevím, ale je fakt, že dobrých novinářů je obecně na trhu pomálu, médií jako máku a každého prostě neuhlídáš. Možná jsem naivní, ale pořád věřím, že k cílenému tolerování podobných úletů se ještě šéfové novin nesnížili. Ostatně, Petr Šimůnek, šéfredaktor HN, byl dřív jedním z mých nekompromisních šéfů v MF DNES (dlouhá léta šéfoval ekonomické rubrice)

- úroveň Ekonomu… je dána mimo jiné i nedostatkem schopných autorů a financí na ně. Mnohé rubriky píší v rámci svých bezplatných stáží studenti, kteří už z principu či neznalosti problematiky, případně kvůli nedostatku zkušeností, nemohou být schopni fundovaných analýz. I přesto se nezřídka nechají unést, nezvládnout balancovat uprostřed a namísto toho, aby přednesli fakta a nechali na čtenáři, aby si názor vytvořil sám, mu podsouvají svůj vlastní.

- nebyl bych tak kritický k “investigativě” HN v souvislosti se spekulacemi o prodeji Seznamu do náruče Microsoftu. Hledání souvislostí v setkání Steve Ballmera a Iva Lukačoviče mi taky přišlo příliš úsměvné, na druhou stranu je pravda, že informace o plánované transakci pouštěla ven spousta lidí. Třeba se chtěli jen sami zviditelnit, každopádně ke mně se tyto zprávy dostaly od lidí z finančního sektoru (kteří měli Microsoftu v transakci radit), auditorských firem, které měly v Seznamu pro Microsoft dělat “due diligence”, české pobočky Microsoftu (kde už se prý vytvářely pozice pro řízení akvírovaného Seznamu) či Seznamu samotného (chodí nám tu auditoři, prý nás někdo koupí, má to být asi Microsoft) a defacto mi to jako “top secret” informaci sdělilo minimálně deset lidí. :-)

- jiná věc je ta, že Hospodářky naletěly na osobní PR proslulého podvodníka, spammera, Trotlíka, doménového spekulanta, vyděrače… atd. Aleše Slabého. Článek jsem nečetl, ale věřím, že to nebyla taková hrůza, jakou předvedl iDNES, když Slabého zařadil mezi Osobnosti (konkrétně do rubriky rozhovory s osobnostmi) a věnoval mu poměrně velký prostor na hlavní stránce iDNES a rubriky Finance. Dan Dočekal kvůli tomu dokonce psal šéfredaktorovi iDNES, který se sice navenek snažil svým vyjádřením problém odlehčit, ale protože Michala znám, věřím, že autorovi článku důrazně vysvětlil, že tudy cesta nevede. Ostatně s Čočíkem jsme se hned po vydání rozhovoru vsázeli přes ICQ, jestli za to dostane padáka nebo ne. Shodli jsme se, že je prostě nová a rozšířila řady těch, co naletěli několikrát usvědčenému známému podvodníkovi na jeho řeči. Dlažbu jí nepřejeme ani jeden, interní pokutu si ale rozhodně zaslouží. Nedivím se, že z patičky zmizel autorův podpis a zůstalo tam jen anonymní iDNES, stačí, že se celý internet směje Aleši Slabému.

Pokud to zapadlo v textu, ještě jednou opakuji link na glosu Jury Hlavenky, která mě k napsání tohoto příspěvku přiměla. Rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.

Bře 4

Už druhý den plní diskuse na herních webech i komunitních fórech vyjádření Marka Španěla z Bohemia Interactive Studio (dále jen BIS). Ten si totiž veřejně postěžoval, že Codemasters označují svůj “Operation Flashpoint: Dragon Rising” za následovníka původní megaúspěšné hry Operation Flashpoint: Cold War Crysis a trnem v oku mu je zejména to, že hru dlouhá léta vyvíjel jeho tým a Codemasters ji “pouze” v roce 2001 uvedl na trh. Je mi jasné, že lidé z BIS, kteří (alespoň v dobách mého šéfování BW) v hojné míře trpěli nedostatkem sebereflexe a neschopností přijmout jiný názor, se mnou budou v lepším případě nesouhlasit, v horším případě budou tento příspěvek považovat za můj útok na jejich práci. Ne, není to nic proti nim, smekám před tím, co dokázali, ale tento krok Marka Španěla považuji za ubohost a ránu pod pás partnerovi.

Obecně to ve vztahu vývojář - vydavatel funguje tak, že vydavatel má své lidi, kteří mluví do koncetu her, finálních úprav či balancování hry tak, aby byla pro hráče co nejatraktivnější. Zároveň dělá veškerý PR a marketing (na němž nyní BIS parazitují), načasování uvádění v jednotlivých státech a spoustu další práce v pozadí. Jeho okrajovou zásluhou je pak spolufinancování vývoje. Pamatuju si, jak dlouho se Flashpoint vyvíjel a jaké byly problémy s hledáním publishera. Kladu si přitom otázku, zda by bez peněz Codemasters vůbec původní Flashpoint vyšel. Za svou “konzultační” činnost a pochopitelně i za miliony dolarů tehdy Codemastři dostali od BIS distribuci Flashpointu i právo na jeho název. Marek Španěl a ing. Pavlíček, kterým BIS patří, se tehdy mohli svobodně rozhodnout, jakou pro ně má spolupráce s Codemasters cenu a oni se rozhodli - svou hru prodali včetně názvu.

Podívejme se na to z druhé stránky. Codemasters zaplatili nemálo peněz (řádově desítky milionů až stamiliony korun). Za to si Flashpoint zařadili do svého portfolia. I oni hráli vabank, kdyby hra nebyla úspěšná, těžko by jim název k něčemu byl. Samozřejmě, v případě úspěchu, z něj plánovali vytvořit sérii a těžit z jejího názvu - jak se nyní děje. To je naprosto normální a děje se to všude kolem nás. Co na tom, že původní hru už BIS nevyvíjí? Příkladů, kdy vývojáře úspěšného prvního dílu nahradí někdo jiný, je celá řada a není na tom nic divného. Hráče nezajímá, jestli hra jede na engine A nebo B a textury do ní kreslil Honza ze statku za Prahou nebo John z New Yorku. Jemu jde o to, jak hra vypadá, jak se hraje a jak ho baví. Pokud tedy Codemasters dokáží vytvořit něco, co příběhem, grafikou i hratelností navazuje na původní Flashpoint a zároveň mají právo na název, proč by toho neměli využít? Co je na tom špatného a proč by nemohlo jít o pokračování hry původní?

V tiskové zprávě jsem se mimo jiné dočetl, že se označováním nového Flashpointu coby nástupce toho původního už zabývají právníci. To budou mít asi hodně složité vymyslet, proč by Codemasters nemohli toto spojení používat, když jim BIS kdysi zcela svobodně název Operation Flashpoint prodali. Ostatně názor právníků shrnuje na svém blogu Michal Jonáš. A že nestál tolik peněz proto, aby byl uložen k ledu, muselo být jasné úplně každému). Já být na místě Codemasters tak spíš mobilizuju právníky proti BIS za nekalosoutěžní jednání či křivé obvinění. Marek Španěl a jeho tým kdysi pomohl ukázat světu, že Česká republika je kolébkou špičkových her a úspěchy Illusion Softworks nebyly náhoda. Nyní Marek Španěl ukázal druhou stránku mince, a sice, že právo a etika se v Čechách moc nenosí a i na poctivého kupujícího obchodník klidně může beztrestně pořvávát: krade, krade, koukejte jak krade, chyťte zloděje. Přemýšlím, jestli je Arma 2 opravdu tak špatná hra, že ji Marek musí propagovat tímto parazitovským způsobem za každou cenu, nebo jestli už opravdu ztratil i poslední zbytky sebereflexe…

Úno 28

Tiscali Games o tom sice psali už před týdnem, ovšem jen letmo. Martin Balhar, ředitel české a slovenské pobočky CD Projektu, které šéfoval od jejího vzniku, ukončil k 19. únoru své působení ve společnosti a na jeho pozici nastoupil Gremlin, dosavadní šéf lokalizací, který v CDP také působí od jeho zdejších počátků. Jako blest z čistého nebe dorazila obchodním partnerům zpráva informující o tom, že se obě strany dohodly na okamžitém ukončení spolupráce (jak už to tak ostatně při podobných rychlých odchodech bývá). Nechtěl jsem o tom psát dvouvětnou novinku, takže jsem se pokusil obě strany zkontaktovat.

Artur Sawka, jednatel společnosti CD Projekt (mateřské společnosti), se mě snažil přesvědčit, že nejde o žádnou rychlou změnu ze dne na den. “O naší další možné spolupráci jsme před zmíněnou dohodou diskutovali několikrát. Bohužel Martinovy zdravotní problémy nedovolují, aby se koncentroval na práci v CD Projektu tak moc, jak naše společnost potřebuje. Proto jsme se dohodli na ukončení spolupráce k 19. únoru,” odpověděl na můj email Artur Sawka.

Ačkoliv z Arturova mailu bych spíš soudil, že Martin začal mít problémy s alkoholem (to je to první, co si při uvedení takového důvodu v podobných případech vybavím :-)), zlé jazyky v herní branži tvrdily, že příčinou Martinova odchodu je něco jiného. V zásadě potvrzovaly diskuse Martina Balhara s vedením CD Projektu, jejich obsahem ovšem neměla být jeho zdravotní situace, jako spíš zdraví společnosti. Její česká a slovenská pobočka údajně vykazovaly v poslední době velmi špatné finanční výsledky, snižující se prodeje a právě o tomto měly být ony bouřlivé diskuse. Na přímý dotaz toto Artur nevyvrátil, jen zopakoval, že jediný a oficiální důvod je jeho vyjádření z předchozího mailu.

Pokusil jsem se zkontaktovat i Martina Balhara. Napoprvé jsem jej zastihl ve chvíli, kdy o tom nemohl hovořit (ne, opravdu se nevyjadřoval jako člověk, který má problémy s alkoholem :-)). Po dohodě jsem tedy volal druhý den, ovšem marně, už jsem se nedovolal.

To, že se v CD Projektu něco děje, se dalo tušit již dříve, kdy Chalid Himmat, jeden z klíčových lidí, odešel do Cenegy. Zhruba rok nato se na místo marketingového ředitele se vrátil Pavol Galko, který stál u zrodu české i slovenské pobočky. Tu předtím opustil poté, co si rozjel vlastní byznys. Krátce před koncem loňského roku se do společnosti vrátil a kdekdo by čekal, že vedení firmy se ujme právě on. Jeho podnikatelské aktivity ovšem dále trvají, z čehož nejsou vlastníci CD Projektu dvakrát nadšení, proto řízení jejich české a slovenské dcery svěřili Milanovi Czarnowskému alias Gremlinovi. Výhodou pro Poláky může být jeho znalost polštiny :-), uvidíme, jestli pro hráče bude pozitivní jeho herní minulost. 

Gremlin je bezesporu člověk, který toho pro herní komunitu mnoho udělal. Rozjel lokalizace téměř všech CD Projektem vydávaných titulů v “profesionální české verzi” (pořád se tomu výrazu musím smát, protože si představím Pavola Galka, jak to vždycky prezentoval) v době, kdy se u nás počet ročně vydaných lokalizovaných her dal spočítat na prstech jedné ruky. Do té doby bezištně a zdarma překládal hry a zpřístupňoval je tak desítkám tisícům jazykově nevybavených hráčů. Doufejme, že mantinely, které má svými nadřízenými nastaveny, umožní Gremlinovi držet si i nadále tvář člověka s nálepkou “from gamers for gamers” a že se s novou úlohou popere co nejlépe. Přeju hodně štěstí v této nelehké době.

Úno 12

Od podzimu loňského roku čeřily titulky deníků (webových i tištěných) informace o prodeji významného internetového prodejce Kasa.cz. Dobře načasované fámy o tom, že se společnost prodává, prosakovaly na veřejnost, vedení společnosti je dementovalo a novináři o tom nadšeně spekulovali, což považuji za výbornou předvánoční kampaň, navíc úplně zadarmo. Společnost, kterou před téměř desíti lety založili Tomáš Richtr s Martin Kasa a postavili ji na prodeji mobilních telefonů (za přispění Petra Kasy, Martinova bratra, který toho času působil v GSMobilu), se nakonec neprodala, pouze zfůzovala s ObchodníDům.cz a počátkem letošního roku neváhala vydat několik tiskových zpráv, kde sama sebe označila za největšího domácího maloobchodního internetového prodejce se spotřební elektronikou. Zní to dobře, v Kase to dobře vědí a jejich PR oddělení by mělo dostat pochvalu. Novináři po tom totiž skočili jako slepice po flusu a odpapouškovali to doslova, aniž by se zamysleli.

Nezklamal ani Karel Wolf na Lupě, který dokonce redakčním textem obhajoval, proč je Kasa.cz s obratem 2,2 miliardy větší než Alza.cz s loňskými tržbami ve výši 3,2 miliardy korun. “Tady je třeba podotknout, že obratově větší Alza.cz se specializuje na prodej počítačů, ne elektra.” Tuším, odkud ono vysvětlení pochází. Moje spekulace je následující. Karel si přečetl tiskovou zprávu Kasy a v ní větu: “…Tímto spojením vzniká největší maloobchodní internetový obchodník se spotřební elektronikou na českém trhu…” Karel se zeptal v Kase, jak to vlastně mysleli, a máme tady vysvětlení toho, proč je největší Kasa a ne Alza :-)

Teď se zkusím zamyslet já a rovnou se ptám, co je to vlastně elektro? Když kouknu na sortiment obou obchodů, na Kase.cz najdu sekci počítače a příslušenství, kde si můžu koupit pevný disk, stejně jako paměť do počítače, tuningové PC case, větráčky do počítače i takové drobnosti, jako jsou SATA kabely. To, že je to jedna sekce z mnoha, není omluva specializace. Pominu-li vibrátory, u Alzy.cz taky najdu notebooky, digitální fotoaparáty, videokamery či televize - to není elektro? To, že každý umí prodávat něco jiného a Alza.cz je v myslích mnoha lidí synonymem pro obchod s počítači přeci ještě neznamená, že se ty obchody principiélně nějak liší, nebo se mýlím?

Půjde-li to takhle dál, pak se v těch největších projektech českého internetu ani nevyznáme. Vyženu-li to ad absurdum, může to dopadnout tak, že budeme u Aktuálně.cz číst: největší internetový zpravodajský server (a z Centrum Holdings vysvětlí, že je tím myšleno čistě internetový = nezaštítěný tištěnými redakcemi), zatímco iDNES bude největší zpravodajský server (= specializující se na zpravodajství, nezaštítěný portálem) a Novinky.cz budou největší zpravodajský server (= co do počtu lidí). Alza.cz bude největší internetový obchodník, Kasa.cz největší internetový maloobchodní prodejce spotřební elektroniky (v České republice) a Mall.cz největší maloobchodní prodejce spotřební elektroniky (ve střední a východní Evropě). A protože rádoby odborní novináři ani dnes nerozlišují drobné nuance a skáčou mistrům PRistům na špek, budou lidi s tím nej… žebříčkem mást hodně dlouho. Vlastně do doby, než jim dojde, že lidem je to vlastně fuk, ty zajímá cena, kvalita a to, kdy jim zboží přijde domů.

PS: Tip pro Lupu - jestli bych opravdu někoho rád viděl v NetClubu, pak je to šéf Alzy.cz Aleš Zavoral. Myslím, že při rozhovoru s Milošem Čermákem by mohlo být velmi zajímavé si poslechnout, jak se jeden podnikavý student se živnosťákem v kapse z téměř bazarového prodavače v zapadlém krámku v Holešovicích stal lídrem českého internetového trhu. Bez dluhů, půjček i zahraničního rizikového kapitálu.

Úno 10

Vrecův blog, nejnovější vydání. Čtěte Vrecův blog… Kdo stojí za zemětřesením v EA Czech? Cenzura na domácích herních webech! Neznámá lamka z ulice celebritou herní scény! Šéfredaktor Tiscali Games neumí česky! BonusWeb neplatí honoráře! Kdo má přezdívku Mastňák Larry? Kam píší lamky z ulice? Čtěte poslední vydání Vrecova blogu a dozvíte se víc!

Od doby, co skončilo mé angažmá v BonusWebu a spolu s ním i pošťuchování se s Jaydeem, mi herní webmagy přišly děsně nudné. Až do dneška. Tomáš Bouzek aka Ankita Mishra aka rommel, toho času herní novinář (jak se sám označuje, já osobně bych se velmi bál ve spojení s jeho jménem vypustit z úst slovo novinář) opět dokázal rozčeřit stojaté vody herní scény. “OT: jak někde nechávají psát (a publikují bez přečtení) ne úplně snadné články o herním průmyslu kdejakou lamku z ulice a ještě ji zpětně odmítnou vyplatit honorář.” - píše Jaydee v SMS na Tiscali Games.

“Uff, nestačím se divit. Stránky, na kterých například v klidu vyjde recenze s chybějící diakritikou se snaží mentorovat o tom, jak editovat články? Bez znalostí kauzy obviňují konkurenci z neplacení honorářů? Kašpar české herní scény (kolega říká mastňák Larry) opět nezklamal :). Co také čekat od člověka, který na party, tedy společenskou akci, dorazí jakoby právě skončil s prací na zahradě,” kontruje Vrah, šéfredaktor BonusWebu, na svém blogu.

Pointa je jednoduchá. Jednoho dne si Tomáš Bouzek řekl, že má vytříbený sloh a zkusí toho využít. Napsal článek, který byl nějakým omylem zveřejněn na BonusWebu (Vreco.cz informoval :-)). Natěšen úspěchem se rozhodl populárně-populistické téma o tom, jak jsou hry drahé a lidi by měli donutit distributory/prodejce kradením či nakupováním na bazaru ke snížení cen, zpracovat do série několika dalších článků stejné bullshit kvality, které už naštěstí editorským sítem na BW neprošly.

To Ankitu Mishru rozezlilo. Začal za tím hledat spiknutí Polácha, EA a CD Projektu, cenzuru BonusWebu a bůhvíco ještě. Jeho onanie v diskusích zde na blogu pobavily spoustu lidí. Poradil jsem mu tedy, aby se nenechal odradit cenzory a založil si blog, kde může své texty publikovat bez omezení. To jsem ani ve snu netušil, kam to všechno povede. Články jsou v podružné sekci, stejně jako příspěvky v Blogu (ještě jsem neviděl blog, kde jsou nejnovější příspěvky úplně dole a navíc v podrubrice), titulní stránku totiž zdobí velmi promazaná komunikace s Ondrou. I přes chybějící příspěvky rommela je každému jasné, co bylo smazáno: prudící dotazy, kdy už konečně vyjdou jeho úžasné články. A dotazy hodné ultralamky. Vtipné je, že člověk stěžující si na cenzuru sám maže vzkazy, které se mu nelíbí, jak přiznává ve včerejším update.

Ale zpět k Ankitovi. Jeho stesky vyslyšel šéf Tiscali Games Jaydee, který z nich vytušil, že BonusWeb si objednal nějaké články o ekonomice či zákulisí herní scény u tohoto grafomana, zveřejnil je a následně je odmítl zaplatit. Pravda je taková, že to, co BonusWeb vydal, zaplatil, ovšem Ankita Mishra chce zaplatit i jeho nevydané, nikým neobjednané bláboly. Domnívá se totiž, že jsou skvělé a BonusWeb je neuveřejnil na základě “rozkazu Polácha a CD Projektu”, proto když nepochodil u BonusWebu, měl jsem mu honorář za jeho nevydané články poslat já sám, jinak na mně pošle armádu schopných právníků. On přece píše dobře, potvrdil mu to šéfredaktor Score (WTF, Bludře?) i redaktor fotbalzive.cz (co Ty na to, Tukane?) a dokonce i šéfredaktor BonusWebu. Divné, že ten mu následně odmítl články zveřejnit, co? :-)

Ondra Zach pak nabízí na svém blogu vysvětlení: “Ankita Mishra (Tomáš Bouzek) je člověk, jehož názory na herní průmysl se mi zdály zprvu zajímavé. Dostal prostor na BW. To si Tomáš Bouzek zjevně špatně vyložil, že mu na BW otiskneme každý článek – prý potřebuje peníze – a začal posílat jeden článek za druhým. Bohužel, aniž by si jakkoliv vzal k srdci připomínky k článkům předchozím; především požadavek na ucelenost. Po odmítnutí dalších článků se Tomáš Bouzek urazil a začal vyhrožovat právníky, že za otisknuté články požaduje honorář… Tedy pro pořádek - on chtěl peníze i za nevyžádané NEVYDANÉ články a také vyhrožoval právníky :). Tomáš Bouzek se posléze uchýlil k otištění mé soukromé komunikace po ICQ, trapně ale vymazal většinu toho, co psal on mě. Ani se nedivím – také bych se styděl…” Každopádně rýpnutí do Tiscali nechybí ani zde.

A co na to Ankita Mishra, kterého zprvu každý považoval za náctiletého puberťáka, ačkoliv on sám se nyní tituluje Mgr. a upřímně bych opravdu rád věděl, zda se tímto titulem chlubí, nebo jej skutečně získal? “Velmi rád bych ze srdce poděkoval panu Poláchovi (www.vreco.cz) za zásluhy o zveřejnění dehonestační poznámky na serveru www.games.tiscali.cz ve formě OT. Ne každému se mé články musí líbit, ale generelně na ně byly vždy ohlasy spíše pozitivní než naopak… Kdo tento poněkud krkolomný a nesmyslný text pochopil, má bod k dobru. Jsem zvědav, do kdy redaktora, který tento češtinářský paskvil vypotil, vyhodí!- není třeba děkovat, já děkuji za stránky, u nichž se opravdu a upřímně bavím. Stejně jako u onanistických příspěvků nad tím, jak neustále dokolečka opakuješ něco o tom, že ohlasy na Tvoje články jsou veskrze pozitivní, zatímco já čtu pravý opak… asi čtu špatné weby. A kdo vyhodí JDho? To jsem taky zvědav :-)

“Panem Poláchem opovrhuji jako jedním z nejhorších lidí, s kterými jsem si měl tu “čest” dopisovat. Ukončit někomu začínající kariéru může opravdu jen velmi ošklivý člověk.” Nepovažuju se za žádného modela, na druhou stranu si Tomáši nepamatuju, že bychom si spolu kdy dopisovali - tímto děkuji Vrahovi, že ani na Tvoje četné žádosti můj email a ICQ nepustil z ruky :-) Tak hodně štěstí, nenech se odradit, bloguj a piš dál. Show must go on!

Úno 6

Další perný, krizí přiostřený týden je za námi. Hned v pondělí jsem si byl v české pobočce Electronic Arts v Praze na Pankráci otestovat Burnout Ultimate Paradise. Mimo jiné i proto, abych zjistil, jestli je za zemětřesením v české pobočce tajemné spiknutí Tomáše Bouzka aka Ankity Mishry aka Rommela, jak psal na svém blogu: Podle zákulisních informací má být vyhozen komunitní manažer EA CZECH Jan Pořízek. Žádná škoda. Hold padáka dostal i zbezdůvodné napadení mé osoby. Bohužel, život je krutý. (doslovná citace bez korektury)

Ačkoliv je pravda pochopitelně někde úplně jinde (článek na Tiscali Games relativně dobře popisuje příčiny horších než očekávaných výsledků - česká pobočka navíc doplatila na to, že EA má nového regionálního ředitele pro region střední a východní Evropy, který potvrzuje přísloví o tom, že nové koště dobře mete), jsem překvapen, jak dobrými informacemi tento psychicky nevyrovnaný člověk disponuje. Ani lidé pohybující se na herní scéně přesně nevěděli, kdo všechno v EA Czech přežil a čí služební telefon už zůstane hluchý, případně dostane nového majitele. Tomáš Bouzek přitom asi jako první (update: první byl JD, ale přehlídl jsem to v jeho SMS, které rommel obšlehl) informoval jak o odchodu Jana Pořízka, tak i Martina Kormana z EA Partners (dříve působil mj. v Intelu) a marketingového ředitele Borise Tománka. Toho jsem si nechal nakonec, protože na jeho odchod bych si nevsadil ani při kurzu 20:1. Krom toho, že jde o služebně nejstaršího zaměstnance české pobočky (doufám, že se nemýlím), mezi jejíž zakladatele patřil, už několikrát prokázal, že jeho pozice je silnější než pozice tehdejšího šéfa české pobočky Otto Jermana.

Ale zpět k Burnoutu. Určitě ode mě nečekejte recenzi. Spíš dva postřehy. Tím prvním je potěšení nad tím, že česká nadšenecká scéna ještě žije. Stydím se, červenám se, že jsem neznal herní sajtu vokr.com - marketingoví mázi z EA se na mě kvůli tomu dívali, jako bych žil pět let na měsíci. No, tak teď už jsem z měsíce zpátky na Zemi a znám i jejího majitele. Hodně mi připomíná mě před 10ti lety, stejně jako mi samotná stránka připomíná BonusWeb. I tento inzerát. Takže pokud se chcete realizovat, máte možnost.

Ten druhý postřeh je důvod, proč mi psaní jakýchkoliv dojmů ze hry přijde jako mlácení prázdné slámy. Prostě si to zkuste sami. Demo, které EA vypustilo, je totiž plná hra, jen s časovým omezením. Je to zajímavý a průlomový pokus o ucpání úst pirátům (nemůžeme si vyzkoušet plnou hru, proto krademe) i o distribuci. Hru si totiž můžete zaplatit přes internet a odemknout zakoupeným klíčem. Tím v řetězci výrobce - vydavatel - prodejce - zákazník odpadá jeden článek; vtírá se otázka, zda “na pokus” nebo “na pořád”. EA se totiž nechalo slyšet, že to s online distribucí myslí vážně a už letos by mělo v této oblasti výrazně posilovat. Tož jsem zvědav.

Úno 3

S nepříliš kladnou odezvou se setkala nucená změna hesla komunitního serveru LíbímSeTi. Od 14. ledna totiž bez jeho změny nemůžete využívat služby serveru. Namísto vašeho profilu, diskusí, chatu či seznamky se totiž všude vtírá text, který vás vybízí ke změně hesla kvůli zvýšení bezpečnosti a bez tohoto kroku vás nikam nepustí. To o bezpečnosti je jedna půlka pravdy. LíbímSeTi totiž až dosud ukládalo veškerá data o uživatelích včetně hesel v plain-textu, rozuměj v nezašifrovaném formátu. To znamená, že kdokoliv, kdo se k danému souboru dostane, může zneužív libovolné heslo uživatele a to jak na “Líbku”, tak na jiných službách, na nichž příslušný návštěvník používá stejné jméno a heslo. Což se všeobecně předpokládá, pochybuji o tom, že vy máte pro každý server svoje unikátní jméno a unikátní heslo. Vaše právě zadávaná hesla jsou nově ukládána šifrovaně do MD5 formátu, takže první půlka pravdy neklame. Opravdu je to skokově bezpečnější.

Jenomže druhá půlka pravdy je ta, že si původní bezpečnostní díry, možná spíš bezpečnostního kráteru, někdo všiml, na server se dostal a nic mu nebránilo v tom si stáhnout celou databázi uživatelů včetně jejich hesel. A ve chvíli, kdy LíbímSeTi hystericky podsouvá stránku o nutnosti změny hesla tak razantně, že bez ní nelze s aplikací pracovat, danou spekulaci jen podporuje.

Jak se to mohlo stát? Jednoduše. Původní způsob ukládání způsobený organickým rozvojem, kdy se z pidiwebu stala jedna z největších stránek, by sám o sobě byl průserový. Ostatně i Seznam do určité doby (přesněji do svého prvního bezpečnostního auditu) ukládal uživatelská jména a hesla uživatelů v plain-textu. Jenomže Líbko mělo těch bezpečnostních děr o poznání víc a mezi jinými tam byla poměrně školácká chyba, která umožňovala dostat se na server velmi laciným trikem.  Stačilo vložit jeden PHP script a “hacker” si s celým LíbímSeTi mohl dělat, co se mu zlíbilo. A jemu se líbilo. Asi to nebyl žádný hacker, spíš někdo, kdo se chtěl pobavit a nakonec na sebe administrátory upozornil hloupými triky se zahlcováním MySQL databáze. Jak dlouho se na serveru pohyboval a co všechno uniklo, však dodneška neví ani v LíbímSeTi. U pidiwebu věc, nad kterou každý mávne rukou, u serveru, který se snaží tvářit jako velký a seriózní projekt a jeho majitelé se jej snaží prodat za stamiliony korun, neodpustitelná věc.

Věrohodnosti serveru a jeho provozovatelů nepřidává ani fakt, že na přímé dotazy Lupy podložené konkrétními fakty a důkazy, odpověděl Tomáš Kapalín vytáčkami, převáděním problémů jinam a uváděním nesmyslů (krádež třetiny historické zálohy z vyřazených serverů - ha ha… i když, nedivil bych se, kdyby i tohle byla pravda a lednový hack nebyl druhým, ale třetím problémem LíbímSeTi). Přitom by stačilo říct něco ve smyslu: “sorry, měli jsme chybku, přes kterou nám unikla data. Je dost možné, že jsou tam i vaše hesla, prosím, změňte si je, chybku jsme opravili a zvýšili zabezpečení jak vašich dat, tak našich serverů.” Ale lhát a vykládat, že jde o reakci na útok z přelomu srpna a září loňského roku, kdy hackeři také získali data uživatelů z nezabezpečeného LíbímSeTi, nepůsobí vůbec důvěryhodně.

Ano, i tehdy přišlo Líbko o data, ale očividně se nepoučili, druhý lednový víkend se totiž se situace opakovala. Ale když na jednu stranu tvrdím, že jde o reakci na útok z přelomu srpna a září, proč nutím uživatele po čtyřech měsících takto drasticky měnit hesla? Navíc pomocí funkcionality ušité horkou jehlou a nasazené bez otestování, což bylo příčinou toho, že zpočátku ani pořádně nefungovala a lidé s ní měli problémy. Provozovatelům mohlo být jasné, že takový průser se neutají u žádného většího projektu. A už vůbec ne v LíbímSeTi, kde je nálada v souvislosti s vnitřní reorganizací, související se snahou majitelů svůj klenot prodat, hodně pod bodem mrazu.

Nutno vyzdvihnout dobrou investigativní práci Lupy, která na problém jako první upozornila. Příchod Patricka Zandla jí nadmíru svědčí. Škoda jen, že Patrickovi se v článku na Lupě rozplynula pointa, která přiměla Líbko k opěvovanému (a jinde automatickému) šifrování hesel v MD5: fakt, že si na serveru LíbímSeTi někdo dělal, co chtěl a přitom si mohl stáhnout, co se mu zlíbilo, aniž by si toho kdokoliv všiml. S takovou Líbko kupce hned tak nenajde, obzvláště ve chvíli, kdy dobu prudkých nárůstů jeho návštěvnosti i příjmů (po příchodu ex-obchodního ředitele Seznamu Tomáše Kapalína) přichází doba stagnace a nástupu Facebooku, který nyní LíbímSeTi válcuje ve všech ohledech. Je pravdou, že je také doba konsolidace a nákupu serverů, ale spíše těch levných než těch, k jejichž získání je potřeba půl miliardy…

Led 30

Ještě na jaře loňského roku to vypadalo na ohromný boom v oblasti videa na internetu. Dalo by se to parafrázovat větou: “kdo nemá video, není in”. Seznam si vychovával svůj čerstvě koupený Stream, Nova investovala stovky milionů korun do spuštění videoportálu TN.cz a posílení své pozice na internetu formou nejrůznějších akvizic, Centrum přišlo s videoprojektem JakNaTo.cz a iDNES spustil betaverzi kontinuálního vysílání iDNES.TV. Přehnaná očekávání jsem komentoval v postu: Videománie po česku, aneb každý chce být YouTube.

A jaká je situace dnes, pár měsíců poté? Začnu iDNES.TV, kde jsou změny asi nejzásadnější a zároveň nejčerstvější. Z Mafry právě dorazila horká zpráva o výrazné restrukturalizaci multimediální divize a ukončení kontinuálního vysílání iDNES.TV. Zároveň společnost opouští Standa Holec, dosavadní šéf multimédií a člověk, který televizi a internetu začal šéfovat krátce poté, co jsme s Mobilem přešli pod křídla Mafry. Spolu s ním končí Karel Richtr, který postavil současnou programovou podobu iDNES.TV. Videa bude Mafra točit dál, ale podobnou formou jako ostatní - v rámci svých jednotlivých vertikál (cross-promotion) a konečně s přehrávací technologií 21. století. Ano, Mafra plánuje přechod na Flash.

Upřímně jsem měl celou dobu pocit, že Mafra chce video jenom kvůli image. O svůj vlastní televizní kanál se snažila už v dobách, kdy pod ně přecházel BonusWeb. Plánovali jsme vlastní herní pořad, chtěli jsme naučit německý hudební kanál VIVA patřící tehdy stejné mediální skupině, jak dělat web pro mladé. TVD (televizní agentura DNES) se svého času snažila konkurovat zpravodajským relacím na klasických TV, zprávy prodávala zkrachovalé TV3, později slovenské TA3. Poté si Mafra koupila Óčko, dvě rádia a spuštění iDNES.TV bylo už jen logickým krokem. Úspěchu kontinuální podoby vysílání na internetu však věřil málokdo a vyrovnanému rozpočtu v hospodaření televize snad vůbec nikdo. Troufám si říct, že právě nižší než očekávaný koeficient rovnice náklady vs. výnosy vs. image je příčinou konce iDNES.TV.

Ani Centrum holdings se se svým videoprojektem nijak extra nevycajchnovalo. Nebyl bych až tak kritický jako Patrick ve svém hodnotícím článku na Lupě, nicméně v souvislosti s PR prohlášeními z jara loňského roku byla očekávání mnoha (včetně mě) vyšší. Ano, není to žádný portál, nijak zásadně neoslovuje komunity a rozhodně není konkurencí pro Novu, Stream ani YouTube. Na druhou stranu, kdo stojí o pět klonů YouTube? Oceňuji, že se v Centru snažili najít mezeru na trhu a tu zaplnit. To se jim povedlo (sice propojení na Ženu a videa točená ženám na míru jsou více než nápadná, ale když to vydělává, tak proč ne), přidali oproti konkurenci i pár drobných vylepšení (jako např. na části rozsekaná videa) a projekt prezentují spíše jako službu s přidanou hodnotou než jako samostatný úžasný portál. Těžko jim zazlívat, že se nechtějí zapojit do soutěže o to, kdo za video utratí víc milionů, a od počátku se snaží, aby jejich JakNaTo bylo co nejefektivněji zacílené a generovalo nějaký příjem, nebo se o to aspoň snažilo. A kdo uhádne, kde se dneska točí nejvíc peněz? Bingo; v reklamě cílené na aktivní ženy věkové skupiny 25+.

Naopak mě překvapil článek o tom, že vítězem roku 2008 je Nova.cz. Ano, něco se jí na internetu povedlo, ale dojmy z toho mám velmi smíšené. Technologie veškerá žádná, chtěl jsem se kouknout na nějaké díly zoufalých manželek, ovšem bez úspěchu. Podobné problémy s přehráváním videí má Nova poměrně často, ostatně diskuse pod pořady jsou kritiky na toto plné. Samotné TN.cz jsem už komentoval několikrát, je zbytečné se opakovat, dokud nepřijde razantní řez, nemám důvod tam chodit. A myslím, že nejsem jediný. Patrick mi řekl, že za Novou jsou aspoň vidět nějaké výsledky. Já říkám: s tak vysokou proinvestovanou částkou (a po extrémně zdařilé investici do Jyxa) by měl “nějaké výsledky” úplně každý. Spíš mě mrzí, že Nova má velký potenciál tady video na internetu trošku rozhýbat, ale očividně se k tomu nemá, i když tvrdí opak.

Co tedy očekávat v roce 2009? Já bych spíše než na bouřlivou expanzi vsadil na pozvolnou konsolidaci. Všichni budou hledat oblast, kde kromě diváků osloví také inzerenty. Stream to se zábavnou tvorbou nijak nepřehání posledního půl roku a nečekám, že by letos disponovali o moc štědřejším výrobním rozpočtem. YouTube se bude snažit zvýšit podíl legálního obsahu (jeho snaha o spolupráci s řadou vydavatelství v ČR tomu může značně přispět - YT má technologii a umí prodávat reklamu, vydavatelé mají obsah a každý další příjem s minimálními náklady se jim může hodit) a menší či specializované projekty se budou snažit svůj web obohatit vlastním videoobsahem, ať umístěným přímo u sebe (protože dnes podobné technologie stojí pár desítek tisíc Kč), nebo ve spolupráci s velkými hráči pro sdílení obsahu. Už to ale rozhodně nebude rok z okna vyhazovaných stamilionů.

« Previous Entries Next Entries »