Vreco.cz

Kofolu mám rád. Od malička. Ještě za komančů mi ji děda kupoval, když mi chtěl udělat radost - za dvě koruny v bufetu, před promítáním v kině. Láska od dětství vydržela a Kofolu jsem si zamiloval i poté, co ji začali vyrábět v Santa nápoje Krnov (dnešní Kofola a.s.)… Ještě radši mám reklamní kampaně Kofoly, a kolem jedné z nich se točí i tento příběh.

Letos (teď už vlastně vloni) v květnu jsem na zadním stěrači auta, ve společných garážích u nás v domě, našel provázkovou panenku (Kofoláska). Tehdy jsem ještě nevěděl o co jde, líbila se mi, tak jsem ji rovnou nevyhodil a dal jsem si ji do auta. Přišlo mi milé, že mě někdo neznámý obdaroval touhle maličkostí, aby mě potěšil. Pak jsem na panenku zapomněl. Neprožíval jsem zrovna nejradostnější období svého života, takže to nebylo tak těžké…. Pár dní na to jsem poznal svou “femme fatale” a při prvním setkání jí Kofolásku dal. V té době se  právě rozbíhala kampaň - Čím víc lásky rozdáš, tolik Ti jí zůstane. Má Osudová se tedy kampaní řídila a panenku poslala dál (později dostala druhou, kterou má dodnes).

Úplně bych na to zapomněl, kdyby dnes ráno nepřišla Osudové zpráva od kamarádky, které panenku dala. “Milá Osudová, musím Ti napsat. Včera jsem mluvila s kamarádkou, která ode mě dostala Tvoji Kofolačku. Nejdřív jí po několika neúspěšných pokusech a dokonce dvou potratech přinesla úspěšné těhotenství a teď mají zdravého Honzíka. Pak jí dala další kamarádce, která měla strašnej rok a také nemohla otěhotnět, tak teď čeká s Tvojí Kofolačkou jednovaječné dvojčata - kluky. A tahle holka ji pak dala další, co nemohla dlouho otěhotnět, tak už je taky v tom. Všechny tři věří, že to bylo Tvojí Kofolačkou…”

V dnešní společnosti, kterou trefně popsali Luděk Munzar s Janou Hlaváčovou v tomto rozhovoru, je jakákoliv “pozitivní” reklamní kampaň výjimkou. Z televize na nás křičí přezvučené akční tóny srovnávacích či slibovacích reklam a cokoliv ve stylu Kofolásky, Vánoc s Kofolou a Škodovkou (na víc podobných “pozitivních” reklam si opravdu nevzpomínám) byste jen stěží hledali. Snad se i ostatní společnosti odváží zaujmout zákazníky tímto způsobem, namísto toho, aby stále něčím šokovaly. Přitom je vidět, kolik lásky a radosti přinesla jedna malá provázková panenka.

Přeji vám všem do roku 2010, aby byl lepší, než ten minulý, abyste se setkávali spíše s láskou než agresí a abyste byli co nejméně nepříjemně šokováni a co nejvíce se radovali… ať už s Kofoláskou nebo bez ní