Vreco.cz

Už několikrát jsem se na tomto blogu pozastavoval nad tím, jak novináři “seriózních” či “důvěryhodných” médií slepě papouškují tiskové zprávy či informace, aniž by se nad nimi zamysleli. Ať už šlo o zdražování elektřiny (poprvé, podruhé) či poměřování, který český eshop je největší. Koukám, že nejsem sám, komu tahle praxe vadí.

Milan Šmíd na svém blogu trefně komentoval módní trend poslední doby - fakt, že bohatí podnikatelé si kupují či zřizují média proto, aby formovali názor veřejnosti - jednou smutnou pravdou: Není třeba kupovat noviny, stačí kupovat novináře, přijde to laciněji (celá glosa). Daniel Dočekal mu oponuje pravdou ještě smutnější: Není třeba kupovat novináře. Laciněji to přijde, když novinář ve vlastní naivitě píše jak někdo píská.

Kdysi v novinách - nejen těch velkých a “seriózních” - fungovali editoři, přes které by řada úletů vůbec neprošla. Pamatuju si, jak mi coby patnáctiletému elévovi vždycky přepsali celý článek tak, že kdyby pod ním nebyla moje zkratka, ani bych nepoznal, že jsem ho sám napsal Dnes už se asi editoři nenosí, a jestli jo, měli by někteří z nich raději chodit kanálama. Velmi trefné postřehy ze života přináší ve dnešním postu Jura Hlavenka. K jeho připomínkám si dovolím pár postřehů:

- nepřesnosti v MF DNES a Hospodářských Novinách. Neznám situaci v HN, ale pokud si pamatuju, v MF DNES fungoval poměrně precizní systém, kdy autorský příspěvek vždy prošel minimálně jedním, obvykle však dvěma editorskými zásahy. Nejprve šéfem rubriky, následně jejím editorem (při nosných tématech ještě hlavním editorem listu). I erudovaný autor totiž může ulítnout a chyby ve vlastním textu se vždycky hledají nejobtížněji.

- pokud jde o dárečky PR společností, je pravdou, že pět let zpátky byly v MF DNES zakázány i sponzorované zahraniční cesty na prezentace firem. Považovalo se to za “dáreček”, respektive jistou možnost úplatku. Jak je tomu dnes nevím, ale je fakt, že dobrých novinářů je obecně na trhu pomálu, médií jako máku a každého prostě neuhlídáš. Možná jsem naivní, ale pořád věřím, že k cílenému tolerování podobných úletů se ještě šéfové novin nesnížili. Ostatně, Petr Šimůnek, šéfredaktor HN, byl dřív jedním z mých nekompromisních šéfů v MF DNES (dlouhá léta šéfoval ekonomické rubrice)

- úroveň Ekonomu… je dána mimo jiné i nedostatkem schopných autorů a financí na ně. Mnohé rubriky píší v rámci svých bezplatných stáží studenti, kteří už z principu či neznalosti problematiky, případně kvůli nedostatku zkušeností, nemohou být schopni fundovaných analýz. I přesto se nezřídka nechají unést, nezvládnout balancovat uprostřed a namísto toho, aby přednesli fakta a nechali na čtenáři, aby si názor vytvořil sám, mu podsouvají svůj vlastní.

- nebyl bych tak kritický k “investigativě” HN v souvislosti se spekulacemi o prodeji Seznamu do náruče Microsoftu. Hledání souvislostí v setkání Steve Ballmera a Iva Lukačoviče mi taky přišlo příliš úsměvné, na druhou stranu je pravda, že informace o plánované transakci pouštěla ven spousta lidí. Třeba se chtěli jen sami zviditelnit, každopádně ke mně se tyto zprávy dostaly od lidí z finančního sektoru (kteří měli Microsoftu v transakci radit), auditorských firem, které měly v Seznamu pro Microsoft dělat “due diligence”, české pobočky Microsoftu (kde už se prý vytvářely pozice pro řízení akvírovaného Seznamu) či Seznamu samotného (chodí nám tu auditoři, prý nás někdo koupí, má to být asi Microsoft) a defacto mi to jako “top secret” informaci sdělilo minimálně deset lidí.

- jiná věc je ta, že Hospodářky naletěly na osobní PR proslulého podvodníka, spammera, Trotlíka, doménového spekulanta, vyděrače… atd. Aleše Slabého. Článek jsem nečetl, ale věřím, že to nebyla taková hrůza, jakou předvedl iDNES, když Slabého zařadil mezi Osobnosti (konkrétně do rubriky rozhovory s osobnostmi) a věnoval mu poměrně velký prostor na hlavní stránce iDNES a rubriky Finance. Dan Dočekal kvůli tomu dokonce psal šéfredaktorovi iDNES, který se sice navenek snažil svým vyjádřením problém odlehčit, ale protože Michala znám, věřím, že autorovi článku důrazně vysvětlil, že tudy cesta nevede. Ostatně s Čočíkem jsme se hned po vydání rozhovoru vsázeli přes ICQ, jestli za to dostane padáka nebo ne. Shodli jsme se, že je prostě nová a rozšířila řady těch, co naletěli několikrát usvědčenému známému podvodníkovi na jeho řeči. Dlažbu jí nepřejeme ani jeden, interní pokutu si ale rozhodně zaslouží. Nedivím se, že z patičky zmizel autorův podpis a zůstalo tam jen anonymní iDNES, stačí, že se celý internet směje Aleši Slabému.

Pokud to zapadlo v textu, ještě jednou opakuji link na glosu Jury Hlavenky, která mě k napsání tohoto příspěvku přiměla. Rozhodně stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.